16 C 351/2020-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se jako provozovatel městské hromadné dopravy v [obec] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému jako cestujícímu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 040 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný porušil smluvní přepravní podmínky žalobce, když dne 1. 7. 2019 v [údaj o čase] hodin cestoval linkou č. 25 a dne 13. 6. 2019 v [údaj o čase] hodin linkou č. 11, a to vždy bez platné jízdenky, čímž mu vznikla v jednotlivých případech povinnost zaplatit žalobci jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Soud má za zjištěné, že žalovaný cestoval dne 1. 7. 2019 v [údaj o čase] hodin linkou č. 25 a dne 13. 6. 2019 v [údaj o čase] hodin linkou č. 11, a to vždy bez platné jízdenky, jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 600 Kč na místě ani v jednom případě nezaplatil a byl vždy upozorněn, že není-li přirážka k jízdnému zaplacena do 5-ti pracovních dnů ode dne přestupku, činí její výše 1 000 Kč; hlášení jsou podepsána cestujícím. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (dále jen „zákona o drahách“) je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle ustanovení § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ustanovení § 18a odst. 1 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (dále jen „zákon o silniční dopravě“) řidič a průvodčí vozidla veřejné linkové dopravy a jiná osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna mimo jiné uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje podle odstavce 2 písm. c). Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční dopravě je cestující povinen, mimo jiné, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle ustanovení § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná tím, že cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platné jízdenky, porušila smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovanou při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržela ustanovení § 2550 a následující o.z. upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. 6. Žalovaný žalobci pohledávku neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobce předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný tím, že cestoval dopravním prostředkem provozovaným žalobcem bez platné jízdenky, porušil smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro žalovaného při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržel ustanovení § 2550 a následující o.z. upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje pak jeho povinnost zaplatit za to jízdné. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) podle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.