16 C 375/2020-40 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 260,41 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 260,41 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 1. 10. 2014 byla mezi žalobcem a paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ původní odběratelka“) uzavřena smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa]. Původní odběratelka dne 10. 8. 2017 zemřela, přičemž dědické řízení bylo zastaveno, protože zůstavitelka zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty. Žalovaný, který je synem původní odběratelky, nadále odebíral elektřinu do odběrného místa bez řádně uzavřené smlouvy se žalobcem, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Z období od 16. 12. 2017 do 29. 3. 2018 žalobce původní odběratelce vystavil daňový doklad [číslo] na částku 2 836,85 Kč, fakturační období od 16. 12. 2017 do 29. 3. 2018, datum vystavení 13. 4. 2018, celkové množství odebrané elektřiny 0, 46400 MWh. Součástí dlužné faktury jsou smluvní pokuty ve výši 1 700,00 Kč, které žalobce po žalovaném nepožaduje. Následně na základě nově, po vystavení původní Faktury, poskytnutých informací provozovatelem distribuční soustavy skrze OTE musela být uvedená Faktura žalobcem opravena opravným daňovým dokladem [číslo] [variabilní symbol], datum vystavení 16. 5. 2018, na částku 3 960,41 Kč, za celkový objem odebrané elektřiny 0, 73400 MWh v období od 16. 12. 2017 do 29. 3. 2018. Žalobce po žalovaném požaduje uhradit částku ve výši 2.260,41 Kč, tj. částku bez smluvních pokut. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky 2 260,41 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti. 3. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst.4 o.s.ř.. Žalobce ani žalovaný se k postupu soudu nevyjádřili. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů bylo zjištěno, že pro odběrné místo na adrese [adresa]. Původní odběratelka dne 10. 8. 2017 zemřela, přičemž dědické řízení bylo zastaveno, protože zůstavitelka zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty. Na adrese odběrného místa dále bydlel žalobce a docházelo zde nadále k odběru elektřiny. Dne 16. 5. 2018 byla pro odběrné místo vystavena faktura na částku 3 960,41 Kč, za celkový objem odebrané elektřiny 0, 73400 MWh v období od 16. 12. 2017 do 29. 3. 2018. V této částce byla zahrnuta i smluvní pokuta ve výši 1 700 Kč, kterou žalobce touto žalobou nepožaduje. Výzvou ze dne byl žalovaný vyzván k úhradě částky 2 260,41 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný odebíral elektřinu bez řádně uzavřené smlouvy, tedy bez právního důvodu, čímž na jeho straně vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. V řízení byl prokázán vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný žalobci bezdůvodné obohacení vydal, ani nebylo zjištěno, že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal jejich náhradu. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. tím, že žalovanému zaslal více než 7 dní před podáním žaloby výzvu ke splnění žalobou vymáhané povinnosti. Žalobci náleží na náhradě nákladů řízení 1 489 Kč sestávajících z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející podání žaloby, podání žaloby) dle mimosmluvní sazby ve výši 3 x 200 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění), náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění) a náhrady daně z přidané hodnoty (21%) z výše uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobce je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. 10. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání. 11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.