17 C 387/2020-31 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 2 234,82 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] (dále jen [právnická osoba]), je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a se žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Součástí Smlouvy byly též všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a ceník. Předmětem Smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytovat žalovanému sjednané služby elektronických komunikací, popřípadě další služby (pronájem přijímacích zařízení a služby třetích stran) za sjednaných podmínek a závazek žalovaného za poskytnuté služby zaplatit sjednanou cenu, kterou společnost žalovanému řádně vyúčtovala. Součástí smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě ve výši 2 000 Kč pro případ nevrácení pronajatého zařízení ve lhůtě 14 ode dne ukončení Smlouvy. Na základě Smlouvy si strany mezi sebou sjednaly pronájem přijímacího zařízení – [název zařízení] [anonymizováno 7 slov]) (dále jen„ Zařízení“) jehož převzetí žalovaný stvrdil podpisem zakázkového listu dne [datum]. Výše nájmu byla sjednaná ve výši 70 Kč měsíčně. Počátek doby nájmu byl sjednán ode dne instalace předmětného zařízení, tj. ode dne [datum], délka nájmu se odvíjela od délky platnosti smlouvy, která byla ukončena ke dni [datum], a to odstoupením [právnická osoba] od smlouvy, pro nehrazení žalovanému vyúčtovaných faktur řádně a včas. Fakturou [číslo] vyúčtovala [právnická osoba] žalovanému měsíční nájem zařízení v částce 69,98 Kč, se splatností dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalovanému měsíční nájem zařízení v částce 70 Kč, se splatností dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalovanému měsíční nájem zařízení v částce 70 Kč, se splatností dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalovanému měsíční nájem zařízení v částce ponížené na 24,84 Kč, se splatností dne [datum]. Jelikož žalovaný Zařízení Společnosti nevrátil, nárokuje též smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Výzva spolu se žalobou byla žalovanému doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] součástí Smlouvy bylo též ujednání o nájmu zařízení [název zařízení] [anonymizováno 7 slov]) za částku 70 Kč měsíčně. Zařízení bylo žalovanému předáno dne [datum] a žalovaný se zavázal za toto zařízení hradit žalobkyni pravidelný měsíční nájem, a to od [datum] do dne ukončení Smlouvy. Společnost ukončila Smlouvu pro neplacení vyúčtovaných cen za poskytnuté služby, a to dopisem ze dne 7. 9. 2017, ke dni 20. 9. 2017 Smlouva obsahuje mj. ujednání o povinnosti žalovaného vrátit zapůjčené zařízení ve lhůtě 14 dnů ode dne ukončení Smlouvy, pro případ nevrácení zařízení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. 4. [anonymizována dvě slova] vyzvala žalovaného k úhradě částky nájmu fakturou [číslo] ve výši 69,98 Kč za období od 15. 4. 2017 do 14. 5. 2017, se splatností dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala měsíční nájem zařízení na částku 70 Kč za období od 15. 5. 2017 do 14. 6. 2017, se splatností dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala měsíční nájem zařízení na částku 70 Kč za období od 15. 6. 2017 do 14. 7. 2017, se splatností dne [datum]. Fakturou [číslo] vyúčtovala měsíční nájem zařízení na částku 70 Kč za období od 15. 7. 2017 do 14. 8.2017, se splatností [datum]. Fakturou [číslo] byla žalovanému dobropisována částka 45,16 Kč za pronajaté zařízení, se splatností [datum], za nájem byla vyúčtována částka 24,84 Kč. K postoupení pohledávky za žalovaným došlo na základě smlouvy mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum]. 5. Soud po právní stránce věc posoudil tak, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o nájmu dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“), na jejímž základě přenechala [anonymizována dvě slova] žalovanému k dočasnému užívání sjednaný předmět nájmu, tj. zařízení [název zařízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno]), za dohodnuté nájemné. Cena nájmu byla stanovena ve výši 70 Kč s měsíční splatností. Jelikož žalovaný tuto povinnost nesplnil a vyúčtované nájemné nehradil, je povinen uhradit dlužné nájemné. Požadavek na uhrazení smluvní pokuty pak nachází oporu v ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, nepředložil ani neoznačil důkazy k prokázání úhrady dlužné částky, případně důkazy prokazující, že jeho povinnost zanikla na základě jiné skutečnosti. Naopak tvrzení obsažená v žalobě jsou prokazována předloženým listinnými důkazy. K postoupení pohledávky došlo v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v plném rozsahu. Povinnost zaplatit úrok z prodlení soud vyslovil s ohledem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jelikož žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.