17 C 401/2020-14 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 2 146 Kč s příslušenstvím, s tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění vozidla, jehož předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ("povinné ručení"), a to vozidla [značka vozidla], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], dále pak pojištění skel. Sjednáno bylo roční pojistné 4 515 Kč s roční splatností, s počátkem pojištění ke dni [datum]. Žalovaný na sjednaném pojistném dle výše uvedené pojistné smlouvy dluží částku 2 146 Kč za období ode dne 24. 10. 2018 do dne 3. 4. 2019. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout věc bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 3. Z předložených písemných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva [číslo] kterou bylo sjednáno pojištění vozidla, jehož předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ("povinné ručení"), a to vozidla [značka vozidla], [anonymizována dvě slova], [registrační značka], a pojištění skel. Počátek pojištění byl sjednán ode dne [datum] s ročním pojistným ve výši 4 515 Kč s roční splatností. Pojistné dle výše uvedené pojistné smlouvy činí částku 2 146 Kč za období ode dne 24. 10. 2018 do dne 3. 4. 2019. 4. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že závazkový vztah mezi účastníky týkající se pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla se řídí ustanovením § 3 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů. V souladu s ustanovením § 13 odst. 2 tohoto zákona má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Ohledně pojištění všech skel a střetu se zvířetem byla mezi účastníky uzavřena pojistná smlouva podle § 2758 obč. zák., ve které se žalobce zavázal v případě vzniku nahodilé události poskytnout pojistné plnění a žalovaný se zavázal zaplatit pojistiteli pojistné. Žalovaný, přestože byl upomínán, dluží na pojistném částku 2 146 Kč za období ode dne 24. 10. 2018 do dne 3. 4. 2019. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužného pojistného, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.