17 C 413/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 182,98 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je poskytovatelem služeb elektronických komunikací a zároveň provozovatelem sítě elektronických komunikací, prostřednictvím níž umožňuje využívat služeb jiných subjektů či provádět platební transakce. Žalobkyně žalované jednak poskytovala informační služby na telefonním čísle [číslo], které vyúčtovala na faktuře [číslo] za období od 20. 11. 2016 do 19. 12. 2016 ve výši 20,98 Kč. Jednak žalobkyně žalované umožnila v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek zadat prostřednictvím své sítě pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby. Jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování, a to na faktuře [číslo] za období od 20. 11. 2016 do 19. 12. 2016 ve výši 17 432 Kč, na uvedenou fakturu žalovaná uhradila 6 500 Kč a faktuře [číslo] za období od 20. 12. 2016 do 19. 1. 2017 ve výši 8 230 Kč. Částka, která má být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, je za dané zúčtovací období uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování odděleně od služeb elektronických komunikací (Souhrnný účet za telefonní číslo [tel. číslo]). Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila za poskytnuté informační služby ani za platební transakce realizované v období od 20. 11. 2016 do 19. 1. 2017, uplatnila žalobkyně svůj nárok u soudu, a to i ohledně příslušného úroku z prodlení. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Z účastnické smlouvy O2 mobilní hlasová služba ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky bylo zjištěno, že žalované bylo přiděleno telefonní [číslo]. Prostřednictvím telefonního čísla [číslo] žalobkyně poskytovala informační služby a další služby související s poskytováním informací. Předmětné informační služby žalobkyně vyúčtovala ve faktuře [číslo] za období od 20. 11. 2016 do 19. 12. 2016 ve výši 20,98 Kč. Na základě čl. 15 Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací byla žalovaná oprávněna zadávat prostřednictvím sítě a technicky způsobilého koncového zařízení (elektronického komunikačního zařízení) příkazy k provedení převodu peněžních prostředků na platební účty osob, které uzavřely se žalobkyní smlouvu o vedení takových účtů postupem dle odst. 15.2 (dále jen platební transakce). Žalobkyně vyúčtovala předmětné komerční služby ve faktuře [číslo] za období od 20. 11. 2016 do 19. 12. 2016 ve výši 17 432 Kč a faktuře [číslo] za období od 20. 12. 2016 do 19. 1. 2017 ve výši 8 230 Kč. 4. Soud po právní stránce posoudil věc tak, že účastníci řízení uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalované uzavřením smlouvy o poskytování služeb vzniklo právo, aby prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobkyně odebrala služby jiných subjektů s tím, že je povinna uhradit cenu spotřebované služby, a to prostřednictvím žalobkyně, a dále právo, aby prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobkyně zadávala platební transakce, a naproti tomu také povinnost, aby žalobkyni cenu platební transakce uhradila. Žalovaná tak byla ve smyslu § 1939 a následujících o. z., jako poukázaná vůči, poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinna plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. 5. Žalovaná v průběhu řízení nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, který by prokazoval, že dlužnou částku za období ode dne 20. 11. 2016 do 19. 1. 2017 v celkové výši 19 182,98 Kč uhradila, případně, že by žalované povinnost k úhradě dlužné částky zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Žalobkyni byl přiznán taktéž úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, to podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., za dva úkony spočívající v podání návrhu a zaslání předžalobní výzvy k plnění, tedy celkem ve výši 200 Kč.