18 C 285/2021-9 — Okresní soud v Liberci

Žalováno ve věci bylo [datum] s tím, že žalobce je právnickou osobou zapisovanou do obchodního rejstříku zřízenou na základě § 18 z. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v platném znění (dále jen„ Zákon“), jakožto profesní organizace pojistitelů. Ustanovení § 1 odst. 2 Zákona stanoví povinnost mít sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel po celou dobu, kdy je vozidlo v tomto registru zapsáno, vyjma zákonem stanovených výjimek. Provozovat pak vozidlo na pozemní komunikaci může pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla, je pojištěna. V případě, že dojde k porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona, vzniká žalobci nárok na příspěvek dle § 4 odst. 1 Zákona (dále jen„ Příspěvek“). Příspěvek jsou povinni uhradit společně a nerozdílně vlastník a provozovatel vozidla, a to za každý den porušení povinnosti dle § 1 odst. 2 Zákona. Na základě porovnání údajů o vzniku, změně a zániku pojištění od jednotlivých pojistitelů a údajů zapsaných v registru silničních vozidel postupem dle § 15 Zákona žalobce zjistil, že k registrovanému vozidlu: [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], druh vozidla: osobní automobil nad [číslo] cm3, číslo technického průkazu: [anonymizováno] (dále jen„ Vozidlo“) nebylo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti a vlastníkem, respektive provozovatelem Vozidla v tomto období byl žalovaný. V souladu s § 4 odst. 6 a 7 Zákona žalobce vyzval dne 16.07.2020 žalovaného k úhradě Příspěvku ve výši 10137,0 Kč. Výše příspěvku byla vypočtena jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost dle § 1 odst. 2 Zákona – těchto bylo celkem 109 - a výše denní sazby podle druhu vozidla v souladu s vyhláškou ministerstva financí č. 205/1999 Sb., která Zákon provádí (dále jen„ Vyhláška“). V tomto případě denní sazba pro Vozidlo dle Vyhlášky činí částku ve výši 93,0 Kč. Žalobci dále v souladu s § 4 odst. 4 Zákona vzniká nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na Příspěvek ve výši 300 Kč dle Vyhlášky, jejichž úhradu žalobce ve výzvě též požadoval. V souladu se zaslanou výzvou měl žalovaný dlužnou částku ve výši 10437,0 Kč uhradit nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy. Splatnost výzvy nastala dne 29.09.2020. K datu splatnosti však žalovaný dlužnou částku řádně a včas neuhradil. Ve věci bylo rozhodnuto v písemném řízení podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, nárok nezpochybnil, zaplacení neprokázal. Žalobce doložil to co tvrdí, tedy výzvou k úhradě splnění zákonné povinnosti a dále byly doloženy dvě upomínky včetně předžalobní výzvy s dokladem o odeslání, žalovaný tedy byl informován o své zákonné povinnosti. Žalobě bylo vyhověno s odkazem na v žalobě citovanou právní úpravu, neboť žalobce prokázal svůj zákonný nárok, jak uvedeno a nárok s odkazem na splatnost dle výzvy přiznán včetně zákonného příslušenství dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve spojení s nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., a to za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b AT) a 3 paušály po 100 Kč (§ 14b AT), zvýšeno o 21% DPH dle § 137 o.s.ř. a za zaplacený soudní poplatek 800 Kč, celkem jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.