19 C 267/2020-41 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 66 907 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 20. 3. 2016 s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva ze dne 20. 3. 2016“). Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou rovněž souhrnný poplatek ve výši 23 409 Kč, celkem tedy 51 409 Kč. Zápůjčka měla být splácena v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 857 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 5. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 26 933,85 Kč a na dlužném poplatku částku 21 875,15 Kč. Dále pak dne 11. 12. 2015 žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva ze dne 11. 12. 2015“). Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou rovněž souhrnný poplatek ve výši 20 066 Kč, celkem tedy 44 066 Kč. Zápůjčka měla být splácena v hotovosti v 60 pravidelných týdenních splátkách po 735 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky vzniklo předchůdci žalobce právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 11 745,38 Kč a na dlužném poplatku částku 6 352,62 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 24. 6. 2019. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva, přesto žalovaná částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je tedy žalovaný v prodlení. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 9. 12. 2020, č. j. 19 C 267/2020-37, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 19 C 267/2020-36, vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 3. 2016 má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce tuto smlouvou, kterou se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky předchůdci žalobci vrátit i s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 23 409 Kč, celkem tedy 51 409 Kč. Zápůjčka měla být vrácena v 60 pravidelných týdenních splátkách po 857 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 11. 12. 2015 má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce tuto smlouvou, kterou se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky předchůdci žalobci vrátit i s poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 20 066 Kč, celkem tedy 44 066 Kč. Zápůjčka měla být vrácena v 60 pravidelných týdenních splátkách po 735 Kč. Nedílnou součástí smluv jsou smluvní podmínky. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi původním věřitel a žalobcem, má soud za zjištěné, že došlo s účinností k témuž dni k postoupení mimo jiné předmětných pohledávek na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky má soud za zjištěné, že žalovanému byla změna věřitele oznámena dne 24. 6. 2019. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o zápůjčce dne 11. 12. 2015 a 20. 3. 2016, na jejichž základě mu byla poskytnuta hotovost ve výši celkem 52 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutými zápůjčkami rovněž poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky, a to vše v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávek na žalobce. 6. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Dle § 2390 o.z. přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, v tomto případě peníze, tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Při zápůjčce peněžité lze rovněž ujednat úroky. Na základě smluv byla žalovanému poskytnuta jednak částka 28 000 Kč, jednak 24 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tyto částky uhradit. 7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 8. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 487,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 677 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 907 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 240 Kč ve výši 2 570,40 Kč. 10. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.