19 C 383/2020-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 34 969 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 2. 2020 s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s příslušenstvím, celkem tedy ve výši 37 500 Kč, a to v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky 31 563 Kč, z toho nesplacená jistina činí 27 063 Kč, 4 500 Kč pak činí dluh na splátkách. Ve smlouvě si strany ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas, žalobce mu odeslal celkem tři upomínky. Tímto tedy žalovanému vznikla povinnost zaplatit náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu ze splatné, avšak nezaplacené částky, a rovněž smluvní pokutu z prodlení s úhradou tří měsíčních splátek. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek i upomínkami. Žalovanému byla zaslána rovněž předžalobní výzva ze dne 22. 5. 2020, přesto žalovaná částka dosud nebyla uhrazena a s její úhradou je tedy žalovaný v prodlení. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2020, č. j. 19 C 383/2020-15, podle § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení písemně vyjádřil k žalobě. Dále byl usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 19 C 383/2020-14, vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. S ohledem na to, že ani na jednu z výzev žalovaný nereagoval, soud rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 26. 2. 2020 s žalobcem tuto smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 37 500 Kč, a to v 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení žalovaného s úhradou dluhu a, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojené s upomínáním. Z upomínek zaslaných žalovanému žalobcem má soud za prokázané, že žalovaný své závazky neuhradil řádně a včas, za což mu předchůdce žalobce vyčíslil smluvní pokutu, jednak za prodlení s úhradou splátek, jednak za prodlení s úhradou jistiny. Z oznámení o zesplatnění úvěru má soud za zjištěné, že dne 22. 5. 2020 došlo k zesplatnění úvěru. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 26. 2. 2020 uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, avšak splátky nehradil řádně a včas. Smluvní strany si v úvěrové smlouvě ujednaly rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení s úhradou dluhu, smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý případ prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky a povinnost žalovaného nahradit výdaje spojné s upomínáním. Žalovaný řádně a včas neuhradil tři po sobě jdoucí splátky, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou nezaplacenou splátku, tedy celkem 1 497 Kč. Žalovaný nesplatil jistinu ve výši 31 563 Kč, smluvní pokuta z nesplacené jistiny pak činí 1 609 Kč. Žalobce zároveň prokázal, že upomínal žalovaného k úhradě dlužné částky, vzniklo mu tedy právo požadovat výdaje spojené s upomínáním ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka činí 34 969 Kč. 6. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 2395 o.z. se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě smlouvy bylo ujednáno, že žalobce poskytne žalovanému částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uhradit rovněž úroky a další příslušenství. Žalovaný své závazky dosud neuhradil, ani jiným způsobem neprokázal jejich zánik. Soud tedy považuje nárok žalobce za oprávněný, proto uložil žalovanému povinnost tuto částku uhradit. 7. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Žalovaný svůj závazek neuhradil řádně a včas, žalobce je tedy oprávněn požadovat smluvní pokutu. 8. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., soud tedy žalobci přiznal i tento nárok. 9. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 577 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 399 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 969 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. 11. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalobce v obdobných případech, tedy žalobách z titulu smluv o úvěru, využívá vzorových dokumentů, které mají stejnou strukturu a odlišují se od sebe jen v minimální míře. Z obsahu návrhu je zjevné, že jednotlivá podání žalobce jsou rozdílná pouze co do číselných údajů a identifikace žalovaného, které jsou však nezbytné pro individualizaci věci, bez níž by vůbec návrh nemohl být podán. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Při vyhotovení takového podání jsou náklady obecně nižší než při právně složitějších věcech. V dané věci je tedy naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, tarifní hodnota navíc nepřevyšuje 50 000 Kč. 12. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.