20 C 128/2021-15 — Okresní soud v Liberci

I. Manželství, které dne [datum] v [anonymizována dvě slova] republika, uzavřeli [celé jméno manžela], [datum narození], a [celé jméno manželky], rozená [příjmení], [datum narození], zapsané Úřadem městské části [územní celek], [obec], se rozvádí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [celé jméno manžela] se domáhal rozvodu manželství uzavřeného s [celé jméno manželky] dne [datum] v [anonymizována dvě slova] republika. Uvedl, že manželství bylo spokojené přibližně do srpna [rok]. Poté došlo k narušení vzájemných vztahů, když manželka vyžadovala plnění jejích požadavků, což však manžel v průběhu času přestal zvládat. Zvyšovala se frekvence vzájemných sporů a hádek. V srpnu [rok] se manžel pokoušel krizi řešit, manželka na tom ale neměla zájem. Manžel se ze společné domácnosti odstěhoval. Krizi se odstranit nepodařilo, usmíření není možné a rozvrat manželství je trvalý a hluboký. Jde o ryze formální manželství. [celé jméno manželky] s rozvodem souhlasila a k návrhu manželů se připojila. Protože manželství bylo uzavřeno v zahraničí, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. V daném případě mají oba manželé občanství České republiky a obvyklé bydliště v České republice. Pravomoc, mezinárodní příslušnost, českých soudů vyplývá z čl. 3 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení ([příjmení]) [číslo] přičemž místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je dána v souladu s zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodným právem je právo České republiky dle § 50 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ ZMPS“), ve spojení s § 49 ZMPS. Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] v [anonymizována dvě slova] republika. Manželství je zapsáno v knize manželství [příjmení] úřadu vedeného Úřadu městské části [územní celek], [obec] – střed, ve svazku [spisová značka], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech obou manželů. Oba manželé se shodli, že jejich manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a jeho obnovení nelze očekávat. Manželství je toliko formálním svazkem – vzájemně se citově i lidsky odcizili – a ani jeden z nich nemá zájem na jeho obnově ani setrvání v manželském svazku. Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Soud pokládá za pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem. Obnovení soužití nelze očekávat, když ani jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu. Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl. Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“), kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich.