21 C 424/2020-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 29 624,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] v pozici postupitele postoupil pohledávku na žalobce jako postupníka, s účinností od 3. 7. 2018 a tato skutečnost byla žalovanému v pozici dlužníka oznámená písemně dopisem ze dne 27. 1. 2020. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 29. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky poskytnutými původním věřitelem ve výši 25 369,57 Kč, žalovaný měl povinnost řádně hradit měsíční splátky. Žalovaný finanční prostředky od původní věřitele čerpal, nehradil však řádně a v čas sjednané měsíční splátky a v důsledku toho zesplatnil původní věřitel celý úvěr ke dni 31. 12. 2019 a žalovanému vznikla povinnost jednorázově uhradit zbytek dluhu, včetně veškerého příslušenství. Žalovanou částku 29 624,79 Kč tvoří jistina ve výši 25 057,25 Kč, odkoupený úrok ve výši 2 981,53 Kč, odkoupené poplatky ve výši 700 Kč, odkoupená smluvní pokuta ve výši 406,66 Kč a odkoupené dlužné pojistné ve výši 479,35 Kč. Ještě před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o.s.ř., zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání; soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nemá námitek. Vzhledem k tomu, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, rozhodl soud ve věci samé bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) a z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb uzavřené dne 29. 4. 2019 bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného ze dne 29. 4. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva, dle které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do maximální výše 25 000 Kč s tím, že výše úrokové sazby je 23,76 % ročně, poplatek za vedení účtu 50 Kč, RPSN 33,73 %, termín splatnosti splátek vždy do 17. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru, výše měsíční splátky 303 Kč, počet měsíčních splátek 48. Podpisem Žádosti/ Smlouvy žalovaný potvrdil, že byl seznámen s podmínkami poskytnutí úvěru a že s nimi bez výhrad souhlasí. Z výpisu o čerpání a úhradě úvěru bylo zjištěno, že žalovaný úvěr začal čerpat, sjednané splátky úvěru však řádně nehradil, ke dni 19. 11. 2019 tak činil dluh 29 624,79 Kč. Z dopisu věřitele žalovanému ze dne 27. 11. 2019 bylo zjištěno, že s ohledem na prodlení žalovaného se splacením úvěru věřitel odstoupil v souladu s úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy, s tím že se úvěr k 31. 12. 2019 stává splatným v celém rozsahu a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 29 625 Kč. Žalobce prokázal aktivní legitimaci ve sporu smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s původním věřitelem žalovaného dne 3. 7. 2018, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 27. 1. 2020 a dále v rámci předžalobní výzvy plnění dopisem rovněž z 27. 1. 2020. 4. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužných částek či jiný způsob zániku jeho závazků. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluhy nebyly žalovaným dosud uhrazeny ani nezanikly jinak. 5. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 9. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud vzal v daném případě za prokázáno z předložených listinných důkazů, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému umožnil čerpat peněžní prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce. Přestože žalovaný prostředky čerpal a zavázal se úvěr řádně splácet ve sjednaných pravidelných měsíčních splátkách, tuto povinnost však porušil, dostal se do prodlení a dluh neuhradil ani dle výzvy k plnění. Žalobce proto z důvodu prodlení od smlouvy dne 27. 11. 2019 odstoupil a požadoval vrácení nespláceného úvěru, který se stal splatným ke dni účinnosti odstoupení od smlouvy, tj. k 31. 12. 2019. Žalobce v souladu s Podmínkami vyúčtoval žalovanému i přiměřeně vysokou smluvní pokutu za opožděnou úhradu splátek v procentní výši + za vstupy do vymáhacího procesu. Soud proto shledal žalobu žalobce po právu a zavázal žalovaného částku ve výši celkem 29 624,79 Kč (dlužná jistina včetně poplatků za vedení účtu, úroků, pojištění, poplatků za upomínky a smluvní pokuty) žalobci uhradit. 13. Jelikož se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal ho soud v souladu s ust. nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky 29 624,79 Kč od 1. 1. 2020 (ode dne následujícího po účinnosti odstoupení od Smlouvy) do zaplacení. 14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů 2 518 Kč sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 066 Kč, dále nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři hlavní úkony á 300 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14 b) odst. 1), tři režijní paušály á 100 Kč podle 14 b) odst. 5) písm a) a 21% DPH z těchto částek, neboť právní zástupce žalobce doložil osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty.