23 C 314/2020 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 12 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 400 Kč od 28. 10. 2017 do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označená též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru dne 4. 10. 2017, kterou přenechala žalované straně částku 10 000 Kč. Dlužník se zavázal v souvislosti s úvěrem zaplatit poskytovateli úvěru poplatek 2 400 Kč a celý úvěr vrátit ve sjednaném termínu, a to do 27. 10. 2017, což ale nesplnil, jelikož úvěr nevrátil a žalující strana se jako věřitel, který nabyl pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek, domáhá jejího zaplacení. 3. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. 4. Žalující strana i přes opakované výzvy soudu nedoložila důkaz prokazující, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nabyla pohledávku od původního věřitele, neboť z předložených listin (konkrétně Smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2017, formuláře Standardní informace o spotřebitelském úvěru a výpisu z účtu prokazující provedení platby) soud zjistil, že poskytovatelem úvěru má být [název] [příjmení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] tak, jak je uvedeno v žalobním návrhu. 5. Podle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1 882 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 6. Jelikož žalující strana k opakované výzvě soudu ohledně prokázání řádného nabytí pohledávky a poučení o následcích neprokázání této skutečnosti, nic nedoložila, ani tuto skutečnost nijak nevyjasnila, neunesla tak v tomto směru břemeno tvrzení a tedy neprokázala svou aktivní věcnou legitimaci, tj. oprávnění uplatňovat pohledávku plynoucí z hmotného práva v rámci soudního řízení, a proto musela být žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úplný úspěch měla žalovaná strana a měla by proto právo na náhradu nákladů řízení. Protože jí však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.