24 C 1/2020-49 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou soudu dne [datum], po jejím částečném odmítnutí usnesením č. j. 24 C 1/2020-32 ze dne 18. června 2020, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o nájmu bytu [číslo] v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], dne [datum] žalobkyně složila na bankovní účet žalované jistotu ve výši 15 000 Kč, nájem bytu skončil ke dni [datum], kdy byt předala žalované, žalovaná vrátila žalobkyni část jistoty ve výši 10 000 Kč, o tom bylo sepsáno potvrzení, kde je dále uvedeno, že zbývající část 5 000 Kč bude vrácena po vyúčtování energií, což se dosud nestalo. Žalobkyně odmítá, že by v bytě způsobila škody tak, jak je uváděno v dopise právního zástupce žalované ze dne [datum], jakož i to, že by jí dlužila částku 12 703 Kč. Nájem bytu zanikl dne [datum], podle ustanovení § 2254 odst. 2 občanského zákoníku žalobkyni vznikl nárok na vrácení jistoty nejpozději do jednoho měsíce, žalovaná tak neučinila, nepředložila žalobkyni ani vyúčtování energií, na předžalobní výzvu ze dne [datum] nereagovala, domáhá se proto žalobkyně svého práva u soudu. 2. Žalovaná se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila, uvedla, že dopisem ze dne [datum] předložila žalobkyni seznam oprav předmětného bytu provedených po skončení nájmu, jejichž cena činila 17 350 Kč, a dále vyúčtování energií, kde byl vyúčtován doplatek za elektřinu ve výši 1 563 Kč, doplatek za vodu ve výši 224 Kč a přeplatek na zálohách na zemní plyn ve výši 1 434 Kč. Podle bodu [číslo] nájemní smlouvy je jistota 15 000 Kč, z toho bylo žalobkyni vráceno 10 000 Kč, zbývá 5 000 Kč, žalobkyní způsobená škoda v bytě spolu s přeplatkem a dvěma nedoplatky činí 17 703 Kč – 5 000 Kč jistota, tedy žalovaná dluží žalobkyni částku 12 703 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalovaná zaslala žalobkyni doklady za opravu škod v bytě a současně došlo k započtení žalované částky na tuto náhradu, žalovaná tedy žalobkyni ničeho nedluží. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. 3. Podle ustanovení § 2254 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“, při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. 4. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že nájem předmětného bytu skončil ke dni [datum], téhož dne žalobkyně předala byt žalované a žalovaná žalobkyni vrátila část jistoty ve výši 10 000 Kč, nesporné bylo i to, že zbývající část jistoty představuje částku 5 000 Kč. Skončením nájmu vzniklo žalobkyni podle citovaného ustanovení § 2254 odst. 2 věta první o. z. právo na vrácení jistoty. Současně žalované vzniklo právo započíst si své pohledávky související s nájmem, mimo jiné i případnou pohledávku na náhradu škody způsobené porušením povinností žalobkyně (§ 2913 o. z.). Z ustanovení § 2254 odst. 2 o. z. vyplývá, že pronajímatel může provádět započtení podle ustanovení § 1982 o. z. 5. Dále se proto soud zabýval obranou žalované spočívající v tom, že proti pohledávce žalobkyně na vrácení zbývající části jistoty ve výši 5 000 Kč započetla svoji pohledávku vůči žalobkyni na náhradu škody způsobené v předmětném bytě v celkové výši 17 200 Kč, přičemž tak učinila dopisem ze dne [datum]. 6. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. 7. Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. V dané věci žalovaná tvrdila, že započtení provedla dopisem ze dne [datum], tedy jednostranným právním jednáním. K jednostrannému započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení své vlastní pohledávky, aktivně lze proto započíst pouze pohledávku splatnou. Splatnost pohledávky na náhradu škody je vázána na výzvu žalované adresovanou žalobkyni (1958 odst. 2 o. z.), za takovou výzvu nelze považovat dopis žalované ze dne [datum], z jehož obsahu vyplývá, že žalovaná sice vyčísluje náhradu škody a přikládá seznam vyúčtovaných oprav, avšak současně sděluje, že škodu je ochotna nést ze svého, obsahem písemnosti není žádná výzva či požadavek vůči žalobkyni k plnění náhrady škody. Následující písemností je již dopis ze dne [datum], jíž žalovaná provádí započtení, kdy však takové prohlášení o započtení nemá žádné právní účinky, neboť vlastní pohledávka žalované vůči žalobkyni nebyla k tomuto okamžiku splatná. Nemohlo proto dojít v důsledku započtení dopisem ze dne [datum] k zániku pohledávky žalobkyně vůči žalované na vrácení zbývající části jistoty ve výši 5 000 Kč. 9. Je však i druhý důvod, pro který obrana žalované nemůže obstát. Z obsahu faktury [číslo] je zřejmé, že žalovanou tvrzená škoda sestává z více dílčích nároků (9 800 Kč oprava sprchového koutu, 4 700 Kč vymalování, 2 700 Kč úklid a čištění), a tedy celková výše škody 17 200 Kč přesahuje výši pohledávky, proti níž žalovaná započtení provádí, avšak z projevu vůle žalované zaznamenané v dopise ze dne [datum] však nelze určit, které jednotlivé (dílčí) pohledávky na náhradu škody a v jaké výši měly zaniknout provedeným započtením. V případě započtení více vzájemných pohledávek musí totiž ten, kdo činí kompenzační úkon, určit, které pohledávky mají provedeným započtením zaniknout. Projev vůle směřující k započtení musí být tedy určitý do té míry, aby z něj bylo možné jednoznačně určit, které pohledávky a do jaké jejich výše započtením zanikají (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Odo 932/2006 ze dne 18. 2. 2016). Provedené započtení je z uvedeného důvodu neurčitým právním jednáním a tato jeho vada pak způsobuje nicotnost takového právního jednání ve smyslu ustanovení § 553 odst. 1 o. z., kdy nicotné právní jednání nemůže vyvolat žádné právní účinky. 10. Z obou uvedených důvodů nemohlo proto dojít k zániku žalobou uplatněné pohledávky na vrácení zbývající části jistoty započtením dopisem ze dne [datum] proti pohledávce žalované na náhradu škody tak, jak na svoji obranu tvrdila žalovaná. Bylo pak již nadbytečné zabývat existencí a výší pohledávek žalované vůči žalobkyni na náhradu škody z jednotlivých důvodů vzniku škody. 11. Podle ustanovení § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Pohledávka nájemce na vrácení jistoty se stává splatnou při skončení nájmu (§ 2254 odst. 2 o. z.), účastnice dne [datum] ujednaly, že zbývající část jistoty bude vrácena (předána) po vyúčtování energií, žalovaná podle svého tvrzení vyúčtování (zda se jednalo o vyúčtování řádné, soud nehodnotil) předložila žalobkyni dopisem ze dne [datum], následně doručeným žalobkyni, je proto žalovaná s vrácení zbývající části jistoty v prodlení, a je důvodný požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Není přiléhavý odkaz právního zástupce žalované na ujednání účastnic v nájemní smlouvě v bodu 8.5 o neuplatnění úroků z jistoty od jejího poskytnutí do jejího vracení nebo spotřebování, když úrok z jistoty (§ 2254 odst. 2 věta druhá o. z.) je institutem odlišným od úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) a nárok na zaplacení úroku z jistoty žalobou uplatněn nebyl. 14. O nákladech řízení ve vztahu mezi jeho účastnicemi rozhodl soud podle ustanovení § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále „o. s. ř.“, když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a přísluší jí tak náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované. Tyto náklady činí 2 466 Kč a tvoří je 1 000 Kč soudní poplatek, 1 200 Kč paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony (předžalobní výzva, podání žaloby, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu dne [datum]) podle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a náhrada ušlého výdělku v trvání 2 hodin v souvislosti s cestou a účastí u jednání soudu dne [datum] ve výši 267 Kč. 15. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. 16. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. postačí v odůvodnění rozsudku, proti němuž není přípustné odvolání, uvést předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.