Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2254 · Občanské právo
Stručně: Paragraf stanovuje maximální výši peněžité jistoty (kauce) a smluvní pokuty, které může pronajímatel požadovat od nájemce, a upravuje podmínky vrácení jistoty po skončení nájmu.
§ 2254 Jistota a smluvní pokuta
(1) Ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.
(2) Při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.
Paragraf stanovuje maximální výši peněžité jistoty (kauce) a smluvní pokuty, které může pronajímatel požadovat od nájemce, a upravuje podmínky vrácení jistoty po skončení nájmu.
Co to znamená v praxi
Pronajímatel může od nájemce požadovat peněžitou jistotu (kauci) a smluvní pokutu, ale jejich součet nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.
Po skončení nájmu je pronajímatel povinen vrátit nájemci jistotu.
Pronajímatel si může z jistoty započíst částku, kterou mu nájemce dluží z nájmu.
Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí, a to minimálně ve výši zákonné sazby.
Na co si dát pozor
Je důležité si ověřit, zda celková výše jistoty a případné smluvní pokuty nepřekračuje trojnásobek měsíčního nájemného.
Při vrácení jistoty je vhodné zkontrolovat, zda pronajímatel započetl pouze skutečné dluhy z nájmu a zda byly vyplaceny úroky z jistoty.