26 C 519/2019-49 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu žalovanou částku s příslušenstvím a náklady řízení a to z důvodu nezaplacení faktury [číslo] ze dne 7. 6. 2017, splatné dne 21. 6. 2017. Tato faktura byla vystavena na základě Smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo]. Přesto, že žalobce žalovaného vyzýval k úhradě faktury upomínkou datovanou 5. srpna 2019, k nápravě a uhrazení faktury nedošlo, pročež se žalobce domáhal svého nároku pořadem práva. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a po vydání platebního rozkazu brojil proti ní tvrzením, že dostal již předžalobní upomínku ze dne 13. 9. 2018 a na jejím základě uhradil nedoplatek 55 Kč, který se dle této upomínky měl rovněž týkat faktury [číslo]. Argumentoval dále tím, že zdejší soud již v řízení 19 C 221/2019 jednou o zaplacení částky 3 800 Kč rozhodoval a zde bylo řízení zastaveno. Má za to, že úhrada částky 55 Kč byla poslední částí jeho dluhu, protože vše ostatní žalobci zaplatil. Nemohl ovšem toto nijak doložit s tím, že žádné složenky nemá, údajně je vyhazuje, internetové bankovnictví má jen chvíli. Soud pak k objasnění uvedených tvrzení provedl dokazování především listinnými důkazy. Z žalobcem předloženého Opisu úhrad odběratele bylo zjištěno, že pokud jde o fakturu [číslo] zněla na 17 355 Kč. Byla pak hrazena postupně v době od 25. 9. 2017 do 23. 5. 2018 devíti splátkami po 1 500 Kč a jednou splátkou ze dne 27. 9. 2018 ve výši 55 Kč Celkem tedy bylo splátkami uhrazeno 13 555 Kč a neuhrazeno 3 800 Kč. Pokud jde o řízení, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 221/2019, zde bylo rovněž žalovaná 3 800 Kč, nicméně mělo se týkat faktury [číslo]. Ta zněla na 6 844 Kč a jak plyne rovněž z Opisu úhrad odběratele, měla být uhrazena dvěma splátkami v průběhu ledna 2019. Z obou spisů těchto účastníků řízení, tedy jak 26 C 519/2020, tak 19 C 221/2019, vyplynulo, že účetní podklady žalobce nebyly zcela přehledné. Tato skutečnost plyne již z obsahu tří upomínek, postupně zasílaných žalovanému. V prvé upomínce ze dne 13. 9. 2018 upomínal žalobce zaplacení dvou faktur a to [číslo] na 6 818 Kč a [číslo] s tím, že na fakturu [číslo], znějící na 17 355 Kč bylo uhrazenou pouze 17 300 Kč. Celkový dluh žalovaného tak byl vyčíslen na částku 6 873 Kč. Tato částka zjevně představovala součet částek 6 818 Kč + 55 Kč (částka 55 Kč pak dle žalovaným předloženého potvrzení Air bank měla být uhrazena dne 26. 9. 2018 a to na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol]). Ve druhé upomínce ze dne 28. 1. 2019 (která byla součástí spisu 19 C 221/2019) byl žalovaný upomínán o zaplacení dvou faktur a to [číslo] na 6 818 Kč s tím, že na tuto fakturu není uhrazena částka 3 800 Kč. Dále pak byla předmětem této druhé upomínky úhrada faktury [číslo] s tím, že na tuto fakturu, znějící na 6 844 Kč nebyla tvrzena žádná úhrada. Celkový dluh žalovaného pak byl v této druhé upomínce vyčíslen na 6 644 Kč. Tato částka zjevně představuje součet částek 3 800 Kč + 6 844 Kč = 10 644 Kč – 4 000 Kč = 6 644 Kč. O jakémkoli nedoplatku faktury [číslo] se již ale druhá upomínka nezmiňuje. Pak ale ve třetí upomínce ze dne 5. 8. 2019 je žalovaný upomínán o zaplacení faktury [číslo] s tím, že na tuto fakturu, znějící na 17 355 Kč bylo uhrazenou pouze 13 555 Kč a tedy k úhradě zbývá částka 3 800 Kč. Potom, kdy byl žalobce soudem vyzván k objasnění uvedených rozporných tvrzení, vysvětlil, že dne 23.8.2018 uhradil žalovaný žalobci částku ve výši 3.800 Kč, kdy tato platba byla původně ze strany žalobce započtena na nejdéle splatnou fakturu – tj. na fakturu [číslo]. Následně však bylo zjištěno, že tato platba byla ze strany žalovaného poukázána pod variabilním symbolem [číslo], a žalobce ji tedy započetl na fakturu [číslo] čímž vznikla žalobci pohledávka vůči žalovanému právě z titulu faktury [číslo] na kterou byla platba původně nesprávně započtena. Nakonec tedy soud uzavírá, že se po proběhnuvším řízení podařilo žalobci prokázat oprávněnost jeho nároku na zaplacení žalované částky, neboť žalovaný v předchozím období ne zcela dodržel své povinnosti, plynoucí mu z uzavřené Smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod, totiž za odebranou vodu hradit její cenu. I přes zjevnou skutečnost, že účetní podklady žalobce tak, jak je předával právnímu zástupci, nebyly zcela přesné, což mimo jiné vyústilo v podání žaloby a její zpětvzetí ve věci 19 C 221/2019, ale žalobce nakonec prokázal, že skutečně částku 3 800 Kč jako nedoplatek z faktury [číslo] mu žalovaný skutečně dlužil. V této souvislosti pak nutno podotknout ne zcela běžnou situaci, když žalovaný nebyl schopen při soudních jednáních doložit až na jedinou výjimku (úhrada 55 Kč) žádný doklad, prokazující jeho tvrzení o jakýchkoli platbách s tím, že nemá internetbanking a složenky si neschovává. Kdyby tomu bylo opačně, bylo možné poměrně snadno porovnáním kontrolních ústřižků složenek dle variabilních symbolů zjistit, jaké platby žalovaný skutečně hradil a jaké nikoli, když negativní důkaz, tedy nezaplacení nějaké platby, nelze požadovat po žalobci, který eviduje pouze platby došlé a ty chybějící potom dovozuje. Pokud by tedy žalovaný, krom svých tvrzení, byl schopen prokázat standardním a snadným způsobem, že uhradil i částku 3 800 Kč na fakturu [číslo], byl by to on, kdo by byl v řízení úspěšný. Takto byl ale úspěšný žalobce a to včetně přiznání úroků z prodlení z žalované částky dle § 517 odst. 2 zákona 40/1964 Sb. (s ohledem na to, že Smlouva byla uzavřena před účinnosti nového občanského zákoníku 89/2012Sb.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Ty byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a ádle pak právním zastoupením žalobce advokátem za celkem 8 úkonů právní pomoci po 1 000 Kč (převzetí věci, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis podání ze dne 28. 7. 2020, účast při čtyřech jednáních soudu), dále za 8 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH z těchto částek.