29 C 240/2020-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 6 060 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 345,68 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 3 500 Kč od 2. 4. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil žalobce především tím, že s žalovaným uzavřel, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, dne 28. 2. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Žalobce se ve Smlouvě zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 271 Kč splatit nejpozději dne 28. 3. 2019. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne 28. 2. 2019 převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru nevrátil včas, z toho důvodu žalobce požaduje i úhradu zákonného úroku z prodlení z jistiny úvěru, tj. z částky 3 500 Kč ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od 29. 3. 2019 do zaplacení, přičemž úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 3 500 Kč od 29. 3. 2019 do podání žaloby, tj. do 1. 4. 2020 představuje částku 345,68 Kč. Požadovaná částka 6 066 Kč představuje jistinu ve výši 3 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 271 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 500 Kč od 29. 3. 2019 do 1. 4. 2020 v celkové výši 1 295 Kč Žalobce ještě před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu e-mailovou zprávou. 2. Již v podané žalobě souhlasil žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud využil ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ a žalovanou usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. V řízení zůstala nečinná. 4. Z žalobcem předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 28. 2. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně poplatku za jeho poskytnutí ve výši 1 271 Kč do 28 dnů od jeho poskytnutí. Z potvrzení o provedení platby ze dne 28. 2. 2019 má soud za prokázané, že žalobce přenechal žalovanému částku 3 500 Kč. Dle čl. IX. Bodu 1. a) Smlouvy se žalovaný zavázal, v případě prodlení s plněním, žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobce žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podání žaloby dopisem ze dne 12. 1. 2020. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Mezi žalobcem a žalovaným byla v souladu s výše uvedenými ustanoveními uzavřena smlouva o úvěru, ze které žalobci plynul závazek poskytnout úvěr žalovanému. Žalobce žalovanému úvěr poskytnul a žalovanému oproti tomu plynul závazek poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí v sjednaný termín uhradit. Žalovaný neuhradil však ničeho. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 026 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t..