32 C 104/2021-11 — Okresní soud v Liberci

Manžel podal u zdejšího soudu návrh na rozvod manželství s odůvodněním, že manželství bylo funkční zhruba do jara roku 2021, kdy se manžel po dlouhotrvajících neshodách spolu se synem ze společné domácnosti odstěhoval. Manželství je trvale a hluboce rozvráceno, manželé ztratili jeden o druhého zájem a nepředpokládají, že by v budoucnu společné soužití obnovili. Ve své výpovědi pak doplnil svá tvrzení tak, že neshody mezi manželi trvají cca jeden a půl roku, kdy manželé netrávili spolu volný čas, k tomu se přidali konflikty z finančních důvodů, neboť manželka přestala pracovat. Manželka s návrhem na rozvod manželství souhlasila, ve své výpovědi uvedla, že manželé byli do roku 2020 společně v insolvenci, manželka jako servírka neměla zejména v době Covidu pracovní příležitosti, konflikty byly stále častější, postupně i před jejich společným synem, situaci se proto rozhodli řešit ukončením společného soužití. Z oddacího listu, výpovědí účastníků, rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce], u obou se jedná o manželství prvé, manželka je české národnosti, státní občanka ČR, manžel je národnosti slovenské, státní občan SR. Z tohoto manželství se narodil nezl. syn [jméno] [datum narození], jehož poměry na dobu po rozvodu byly upraveny shora uvedeným rozsudkem. Rozsudek nabyl právní moci dne 10.6.2021. Protože manžel je cizí státní příslušník, jedná se o věc s cizím prvkem, kdy v rámci toho soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí v dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. V daném případě jsou účastníci občany ČR a SR, tedy států, které jsou členy Evropské Unie. Pro posouzení mezin. příslušnosti a použití právního řádu je nutno vycházet z Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11.2003 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti. Dle čl. 3 cit. nařízení ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště, nebo měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Místní příslušnost Okresního soudu v Liberci je pak dána § 383 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních neboť se jedná o obecný soud obou manželů. Podle § 755 odst. 1 nového občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V daném případě vzal soud za prokázané, že manželství od jara 2021 neplní již žádnou ze svých funkcí, když manželé ukončili společné soužití, oba se vyjádřili tak, že na jeho obnovení již nemají žádný zájem a to i s ohledem na to, že manžel navázal vztah s jinou ženou, se kterou žije ve společné domácnosti. Na základě toho dospěl soud k závěru, že vztahy mezi účastníky jsou trvale a hluboce rozvráceny, nelze očekávat obnovení společného soužití, proto návrhu vyhověl a manželství účastníků rozvedl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 23 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních, kdy v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení.