12 C 26/2022-12 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnost k žalovanému s účinností od [datum]. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v prosinci [rok] ukončil studium, již se nepřipravuje se na budoucí povolování a je schopen sám se živit. 2. Žalovaný s žalobou souhlasil, potvrdil, že studium ukončil v prosinci [rok], kdy vykonal opravnou závěrečnou zkoušku, získal výuční list v oboru kuchař na [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], v současné době již pracuje. 3. Z rozsudku OS v [obec] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byla naposledy upravena vyživovací povinnost mezi žalobcem a žalovaným, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. 4. Soud v daném případě odkazuje na ustanovení § 911 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platný od 1. 1. 2014. Z daného vyplývá, že vyživovací povinnost trvá do té doby, než je dítě schopno samo se živit. Pokud se dítě připravuje na své budoucí povolání, tj. studuje, má se za to, že vyživovací povinnost rodičů stále trvá. V daném případě však bylo zjištěno, že žalovaný již studium ukončil, a to v prosinci 2021, přičemž v současné době je již samostatný a výdělečně činný. S ohledem na výše uvedené soud zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému s účinnosti k [datum]. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch a měl by nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalobce je však od placení soudního poplatku ze zákona v daném řízení osvobozen a jiné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.