13 C 5/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 27. 9. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně úhradu smluvní pokuty 1 000 Kč, za porušení povinnosti žalované poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost k zahájení dodávky, sjednané smlouvou o sdružených službách dodávky plynu dne 27. 6. 2019 do odběrného místa na adrese [adresa]. 2. Skutkově soud zjistil, že dne 27. 6. 2019 účastnice podepsaly tvrzenou smlouvu o sdružených službách, jejíž součástí je mj. ujednání, že zákazník žalobkyně je povinen bez zbytečného odkladu poskytnout žalobkyni veškerou součinnost nezbytnou k zahájení dodávky dle uzavřené smlouvy. V případě porušení této povinnosti je jí zákazník povinen zaplatit pokutu, která pro kategorii domácnost činí 1 000 Kč. Žalobkyně pak dne 3. 9. 2020 sepsala listinu nazvanou„ změna dodavatele, zamítnutí změny dodavatele“, kdy obsahově jde o dopis pro žalovanou, kde sděluje, že změna dodavatele nebyla úspěšná a potřebuje tak pro zajištění dodávky její součinnost, která nijak blíže konkretizována není, nicméně žalovanou vyzývá, aby zavolala zákaznickou linku, napsala emailem, nebo navštívila zákaznické centrum. Co má psát emailem z dopisu nevyplývá, ani co by měla konkrétně řešit na zákaznickém centru nebo telefonicky. Dopis si dle textu žalovaná nepřevzala osobně, kdy, a zda vůbec, se dostal do dispozice žalované, z něho nevyplývá. 3. Právně uplatnila žalobkyně nárok dle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, pokud si strany pro případ porušení smluvené povinnosti sjednají smluvní pokutu v určité výši, může ji věřitel požadovat bez zřetele k tomu, zda porušením takto utvrzené povinnosti vznikla škoda. Kromě toho, že tedy pokuta musí být za porušení konkrétní povinnosti sjednána, musí být v řízení pro úspěch žaloby prokázáno, že došlo k porušení pokutou zajišťované povinnosti. Zde byla sjednána značně obecná povinnost součinnosti, a nikoli k určitému datu, ale bez zbytečného odkladu, což předpokládalo výzvu žalobkyně k tomu, co má být v rámci součinnostní povinnosti žalovanou splněno. Takto i žalobkyně postupovala, když výzvu, aby ji žalovaná kontaktovala, sepsala. I pokud by soud akceptoval, že tedy bylo povinností žalované se v rámci součinnosti žalobkyni ozvat, byť není zřejmé ohledně čeho, nebo co dalšího by tím měla a jak žalovaná řešit, musela by se tato výzva dostat do její dispozice, neboť až po takovém obdržení výzvy, může začít plynout lhůta pro její realizaci, a povinnost, o které do té doby žalovaná neví, být plněna. 4. Žalobkyně však v řízení předložila pouze sepsanou listinu, ze které není možné učinit závěr, že by se do dispozice žalované vůbec kdy dostala, a měla tak možnost na ni reagovat a svou smluvní povinnost splnit. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by žalovaná povinnost nesplnila, že by o ní vůbec věděla, a bezodkladně, jak bylo žádáno, nereagovala. Žalobkyně, která se k jednání nedostavila, pak v tomto směru nemohla být soudem poučena a vyzvána, aby doplnila tvrzení a důkazy v tomto směru, což jsou základní procesní povinnosti žalobkyně dle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Jelikož žalobkyně neprokázala důvodnost žaloby, nebylo jí vyhověno. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá ze skutečnosti, že v řízení byla plně úspěšná žalovaná. Ta by tak měla nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. 1 o. s ř., žádné náklady jí však nevznikly.