13 C 56/2022-49 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného dne 20. 7. 2021 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, učinila žalobkyně úhradu pohledávek z dlužných vyúčtování své právní předchůdkyně [právnická osoba], od které je nabyla postoupením dle smlouvy z 13. 10. 2017, a které měly vzniknout v souvislosti se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny a plynu uzavřených se žalovaným dne [datum] pro elektřinu a dne [datum] pro plyn do odběrného místa [ulice a číslo] v [obec], jakož i 2x 95 Kč na smluvním poplatku za zaslanou výzvu k úhradě každé z pohledávek. 2. Konkrétně nárokovala žalobkyně nedoplatek z vyúčtování dodávky elektřiny ve výši 2 640 Kč za období od 12. 12. 2017 do 8. 6. 2018, provedeného fakturou [číslo] splatnou dne 23. 7. 2018. Dále pak nedoplatek z vyúčtování dodávky plynu ve výši 6 065 Kč za období od 13. 11. 2017 do 12. 6. 2018 provedeného fakturou [číslo] splatnou rovněž 23. 7. 2018. Ode dne následujícího po tvrzené splatnosti vyúčtování pak žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení, v případě obou poplatků pak úrok od 30. 5. 2018 z jednoho poplatku a od 31. 5. 2018 pak z druhého poplatku, aniž by počátek prodlení vysvětlila. 3. Po skutkové stránce soud zjistil, že dne 8. 11. 2017 byla skutečně uzavřena žalovaným tvrzená smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jakož i dne 20. 10. 2017 smlouva na dodávku plynu. Dodávka elektřiny za nárokované období pak byla vyúčtována fakturou [číslo] kdy se jednalo zároveň o konečný účet žalovaného. Z faktury však není zřejmé potvrzení osobního převzetí a ani nelze dovodit, že by se dostala před datem tvrzené splatnosti či alespoň kdykoliv později do dispozice žalovaného. Totéž pak platí pro vyúčtování plynu, které bylo za nárokované období provedeno fakturou č., [číslo], kdy rovněž šlo o konečný účet. Pokud se týká tvrzených smluvních poplatků, pak v ani jedné ze smluv není takový ujednán, kromě toho žalobkyně ani nedokládala odeslání zpoplatněné výzvy, za které měl poplatek náležet. 4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným se pak po právní stránce vztah řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě dle občanského zákoníku a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník se zavazuje zaplatit cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby. Podle § 72 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací 5. U těchto dodávek je typické, že není předem a rovnou známa částka, kterou je povinen zákazník uhradit. Právě a teprve až ze samotného vyúčtování se zákazník dozvídá nejen sumu ale i údaje, na základě kterých byla stanovena, a dle nich si ověřuje správnost vyúčtování. Základní podmínkou splatnosti vyúčtování tak je skutečnost, že s řádně provedeným vyúčtováním, jehož náležitosti jsou stanoveny vyhl. č. 70/2016 Sb., byl zákazník seznámen, resp. že se dostalo do jeho dispozice a on měl možnost se s ním seznámit, bez ohledu na to, zda tak skutečně učinil, či nikoliv. Až pokud takovou možnost nevyužije, jde tato skutečnost již k jeho tíži. 6. Ani sama žaloba nemůže nedostatek doručení vyúčtování zhojit, neboť sama potřebné náležitosti vyúčtování neobsahuje. I když je judikaturou vnímána jako kvalifikovaná výzva k plnění, v případě vyúčtování nestačí sama výzva, ale musí být doručeno skutečně vyúčtování obsahující všechny stanovené náležitosti. Bez možnosti seznámit se s řádně provedeným vyúčtováním nemůže nastat splatnost nedoplatku, a je na žalobkyni, aby kromě tvrzení splatnosti prokázala, že k ní také skutečně došlo, jinak nese rizika z toho plynoucí. V tomto směru soud připomíná, že tyto závěry v jiném řízení téže žalobkyně byly již potvrzeny i zdejším odvolacím soudem v řízení pod sp. zn. 29 Co 283/2019. 7. Žalobkyně v řízení prokázala existenci smluvního vztahu a provedení vyúčtování za dané období v případech obou dodávek. Aby však splatnost žalovaných částek mohla nastat, a bylo je tak možné v řízení přiznat, musel mít žalovaný možnost se s řádně provedeným vyúčtováním seznámit bez ohledu na to, zda tak i učinil, resp. bylo povinností žalobkyně toto prokázat. Žalobkyně by musela v řízení dotvrdit a prokázat, kdy žalovaný tuto možnost měl a vyúčtování se do jeho dispozice skutečně dostalo. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl ji soud k doplnění tvrzení a důkazů vyzvat ani poučit o následcích nesplnění této výzvy. Toto však jde k tíži žalobkyně, která se svou neúčastí této procesní výhody vzdala. Jelikož s koncem jednání nastává zákonná koncentrace řízení, není později možné již nic dalšího doplňovat. Za tohoto stavu tak soudu nezbylo než žalobu bez dalšího zamítnout, a nebylo tedy smysluplné provádět jakékoliv jiné důkazy, které by tak na věci, resp. výsledku řízení, nemohly nic změnit. A to ani k postoupení pohledávky, kterou nebylo možné přiznat. Co se týká poplatků, tak ty měly navazovat, jednak až na urgenci splatných dluhů, které nebyly prokázány, a jednak neunesla žalobkyně břemeno tvrzení, že by si je sjednala, a že by učinila úkon, za který měly náležet. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy nárok by měl v řízení úspěšný žalovaný, tomu však žádné nevznikly.