25 C 160/2022-22 — Okresní soud v Liberci

Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků již přestalo plnit svoji funkci, neboť mezi manžely došlo k odcizení způsobenému majetkovými rozpory. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželství je dle manželky trvale a hluboce rozvráceno. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil podáním ze dne 9. 5. 2022, a požádal o rozvod manželství, přičemž jako příčinu rozvratu rovněž uvedl majetkové rozpory manželů. Manžel se nedostavil k jednání a požádal o rozvedení manželství v jeho nepřítomnosti. Z oddacího listu má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z lustrace v centrální evidenci je patrné, že manželství je bezdětné, přičemž z výpovědi manželky soud zjistil, že manželé spolu netvoří rodinné společenství a intimně se nestýkají po dobu delší než 1,5 roku, přičemž každý z manežlů má své vlastní finance, ačkoliv zatím bydlí v jednom bytě. Obnovení soužití tak manželka považuje za vyloučené. S ohledem na skutečnost, že žalovaný (který už jednou předtím žádal o odročení kvůli [anonymizováno] a [anonymizováno] komplikacím) se k jednání se nedostavil, ale z jeho podání ze dne 23. 8. 2022 je patrné, že k návrhu na rozvod se připojil a s rozvodem tedy souhlasí, soud upustil podle § 389 odst. 1 z.ř.s. od jeho výslechu, neboť tento by byl spojen s velkými obtížemi, přičemž vůli manžela se nechat rozvést měl soud za dostatečně prokázanou jeho připojením k návrhu na rozvod, jakož i jeho podáním ze dne 23. 8. 2022. V dané věci je s ohledem na ukrajinské občanství manželky dán cizí prvek, přičemž pravomoc českých (mezinárodní soudní příslušnost) danou věc rozhodnout soud posoudil podle Nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále„ nařízení Brusel II bis“ nebo„ nařízení“), které se podle obecných zásad aplikace sekundárních předpisů unijního práva použije přednostně před právem vnitrostátním. Podle čl. 3 nařízení Brusel II bis mají české soudy pravomoc v řízeních ve věcech manželských v případě, že na území ČR měli manželé poslední obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Poslední společné bydliště se nachází na adrese uvedené v záhlaví, kde manželé stále bydlí, pročež je pravomoc českých soudů dána. Pokud jde o určení rozhodného práva, tím je právo české, a to podle kolizní normy uvedené v § 50 z.m.p.s. ve spojení s § 49 odst. 1 z.m.p.s., neboť Česká republika nemá s Ukrajinou uzavřenou mezinárodní smlouvu, která by tyto otázky upravovala odlišně. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. V posuzovaném případě z provedených důkazů a ze shodných tvrzení manželů vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí a ve smyslu ustanovení § 758 o. z. netvoří manželské společenství, a to po dobu delší než 1,5 roku. Soud pokládá za pravdivé tvrzení manželky o rozvratu manželství, přičemž záměr obou manželů dosáhnout rozvodu manželství je patrný z toho, že manžel se k návrhu manželky připojil. Za příčinu rozvratu manželství, na které se oba manželé shodli, lze označit vzájemné majetkové neshody. Manželství je v současné době hluboce a nenapravitelně rozvráceno s tím, že manželka obnovu manželského soužití již vylučuje a manžel o ni zjevně nestojí, vzhledem k tomu, žr se připojil k návrhu na rozvod (k jednání se ovšem nedostavil). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 23 z. ř. s .