32 C 70/2016-109 — Okresní soud v Liberci

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit původně částku 31.048 Kč, následně po částečných zpětvzetích konečných 22.976 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení s odůvodněním, že žalobce jako podílový spoluvlastník ve výši podílu [číslo] bytového domu [číslo] v ul. [ulice], v [obec] [anonymizováno], uzavřel dne [datum] s [jméno] [příjmení], nar. [datum], jako nájemcem, nájemní smlouvu k bytu [číslo] ve [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] o velikosti [anonymizováno]. Uvedený nájemce užíval tento byt společně se žalovanou, dne [datum] zemřel a žalovaná byt nadále užívala, a to bez právního důvodu, neboť se jednalo o byt zvláštního určení, kde nevznikl společný nájem. Žalovaná byt vyklidila až po opakovaných výzvách a předala zpět žalobci až dne [datum]. Do té doby však neplatila řádně nájemné a zálohy za služby spojené s užíváním bytu. Žalobce se proto domáhal původně, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku, která představovala bezdůvodné obohacení a to v podobě stanoveného nájemného a uvedených záloh. Bezdůvodné obohacení žalobce požadoval za měsíce [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok] s tím, že čisté nájemné činilo 5.744 Kč a vyúčtovatelné zálohy za služby 2.006 Kč. V závěru řízení pak žalobce požadoval úhradu bezdůvodného obohacení, které spočívalo v částce odpovídající nájemnému 5.744 Kč měsíčně, a to za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok] a [anonymizována dvě slova] [rok], tedy celkem 22.976 Kč. Provedeným dokazováním, zejména listinnými důkazy, a to nájemní smlouvou, uzavřenou mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], měsíčním předpisem nájemného z [datum], protokolu o převzetí bytu žalobcem od žalované ze dne [datum] a evidenčním listem, má soud za prokázané, že žalovaná sdílela domácnost v uvedeném bytě spolu s nájemcem [jméno] [příjmení], který dne [datum] zemřel, žalovaná však nadále tento byt užívala, přičemž dle evidenčního listu byl předpis nájemného ve výši 5.504 Kč, pevné platby ve výši 240 Kč a dále zde byly stanoveny zálohy za služby, jež byly vždy po určitém období vyúčtovány. Pokud jde o nájemné a pevné platby, jedná se o celkovou částku 5.744 Kč. Ze strany žalobce pak bylo následně objasněno, že provedené platby v [anonymizováno] [rok] a v [anonymizováno] [rok] nelze v plné výši započíst na dluh žalované, neboť pouze v případě platby v [anonymizováno] [rok] ve výši 20.950 Kč se jedná o platbu, kterou žalovaná složila do pokladny. Touto platbou uhradila dluh za měsíc [anonymizováno] ve výši 5.398 Kč, dále dluh za měsíc [anonymizováno] ve výši 7.750 Kč a dluh za měsíc [anonymizováno] ve výši 7.750 Kč, dále 2 Kč za měsíc [anonymizováno] 2014. Platba ve výši 15.800 Kč představovala složenou kauci nájemce [jméno] [příjmení] a tato částka pak byla použita na úhradu dlužného nájemného v období, kdy byl povinen hradit nájemné právě tento nájemce. Bylo tedy prokázáno, že žalovaná, ačkoliv užívala tento byt do [datum], řádně neuhradila nájemné za měsíce [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] a [anonymizováno] [rok], tedy 4x 5.744 Kč, celkem tedy 22.976 Kč. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě je nepochybné, že na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení v souvislosti s užíváním bytu ve vlastnictví žalobce bez jakékoliv nájemní smlouvy, či jiného právního titulu, a to v podobě obvyklého nájemného, vztahujícího se k tomuto bytu za uvedené 4 měsíce. Protože ze strany žalované nebylo prokázáno, že by tento svůj dluh v průběhu řízení uhradila, shledal soud žalobu důvodnou a žalované uložil zaplatit žalobci částku 22.976 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých nároků v konkrétních měsících, kdy nastalo prodlení těchto plateb. Soud dále rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení, které vznikly v souvislosti se zaplacením soudního poplatku za podání žaloby a za odvolání, v celkové výši 2.690 Kč. Dále v souvislosti s právním zastoupením, kdy se jedná o sedm úkonů právní služby po 2.020 Kč, sedm režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH. Náklady tedy činí celkem 22.340,40 Kč. Soud rozhodl, že žalovaná je povinna tyto náklady nahradit tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.