24 C 44/2022-52 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce podal u soudu dne [datum] žalobu o zaplacení částky 701 143 Kč s úrokem z prodlení ode dne podání žaloby do zaplacení s tím, že hospodaří na své zemědělské farmě v [anonymizováno] ulici v [obec] [anonymizováno] ve [anonymizována tři slova], má stádo cca [anonymizováno] kusů býků, krav a telat, stádo je většinou venku na pastvě, za nepříznivých podmínek je umístěno ve chlévě, i na pastvě zvířata v případě potřeby přikrmuje senem a senáží, které sklízí na pozemcích, na nichž došlo k poškození. Dne [datum] při zahájení přihnojování pozemků zjistil žalobce rozsáhlé poškození pastvin určených k pastvě skotu, a luk určených ke sklízení zelené hmoty (senáže) a sena pro výkrm skotu v zimě, vzhledem k tomu, že pozemky kontroluje pravidelně, může uvést, že škoda byla způsobena ve dnech [anonymizováno] – [datum], jedná se o pozemky v [katastrální uzemí], [územní celek], podle [anonymizováno] půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha a půdní blok [číslo] o výměře [anonymizováno] ha, předmětné pozemky částečně vlastní, částečně má propachtované na základě pachtovních smluv. Příčinou vzniku je škody je zcela jednoznačně rozrytí půdy černou zvěří, divokými prasaty, poškození je velmi rozsáhlé a nepochybně způsobí velmi obtížné sekání trávy, sušení a sběr posekané trávy či výrobu travní senáže vzhledem k tomu, že v takto poničeném terénu se se sekací a sběrovou techniku velmi obtížně manipuluje, a to i tehdy, je-li to vůbec možné. Žalobce poškození zdokumentoval, oslovil znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který vyhotovil znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] u určenou výší škody v částce 754 553 Kč, kterou žalobce ponížil o škodu na pozemcích bloku [anonymizováno], na nichž vykonává myslivost jiný subjekt, a po žalovaný nárokuje zaplacení částky 701 143 Kč, když žalovaný vykonává právo myslivosti na předmětných pozemcích. O škodě způsobené zvěří na honebním pozemku žalobce informoval nejprve telefonicky a osobně členy žalovaného mysliveckého spolku, avšak bezvýsledně, poté o uplatnění škody informoval žalovaného dopisem ze dne [datum], který mu byl prokazatelně doručen [datum], výši škodu, kterou uplatňuje, mu poté sdělil dopisem ze dne [datum], tedy bezprostředně poté, co obdržel od znalce znalecký posudek, tím podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, uplatnil včas nárok na náhradu škody. Žalovaný na dopisy nereagoval, upomínal jej proto o stanovisko dopisem ze dne [datum], na nějž obdržel odpověď, že podle názoru žalovaného neuplatnil škodu v souladu s mysliveckým zákonem, odmítá ji hradit, uplatňuje proto žalobce svůj nárok u soudu. Nejedná se rozhodně o první škodu, kterou přemnožená černá zvěř na jeho pastvinách působí, první větší případ se odehrál v roce [rok], kdy se žalovaným rovněž bezvýsledně jednal o náhradě škody, nakonec od svého nároku upustil. 2. Žalovaný se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasil, ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že žalobce při uplatnění svého nároku nepostupoval podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., proto by jím vznesený nárok měl být odmítnut, žalobce uvádí, kdy zjistil poškození pastvin, neuvádí však, kdy skutečně došlo ke škodě, má žalovaný za to, že jeho nárok ve smyslu uvedeného ustanovení zanikl, podle své kontroly žalovaný nezjistil takové poškození pozemků, jaké uvádí žalobce, v místě poškozeného pozemku se stýkají hranice více honiteb, a proto není jisté, zvěř z které honitby způsobila škodu. Žalovaný spolek učinil veškerá opatření, která je povinen k zabránění škody zvěří učinit, nemůže potvrdit, že škoda vznikla [datum], ani není najisto, že rozrytí půdy nemá příčinu v chovu skotu žalobcem. Má žalovaný za to, že škoda nemůže být tak velkého rozsahu, jedná se o pastvinu, která nemá žádné zvláštní podloží či úpravy porostu, k nápravě vadného stavu by plně postačovala běžná úprava, kdy se pozemek srovná do roviny. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Při jednání dne [datum] žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce doplnil, že škoda vznikla již dříve, než tvrdí žalobce, a to dne [datum], a poukázal na prekluzi práva, když v dopise žalobce ze dne [datum] absentuje výše škody, nejednalo se přitom o škodu na plodinách, která by měla být vyčíslena až ex post. 3. Žalobce k tomu doplnil, že ke škodě na jím obhospodařovaných pozemcích dochází opakovaně již od roku [rok], kdy prvně nechal zpracovat znalecký posudek, celé roky se snaží, aby mu s tím myslivecký spolek pomohl, sám činí kroky, které by mohly vést k nápravě, na porady žalovaného nikdy nebyl přizván, aby hledali společné řešení, stávající výše škody je pro něho již neúnosná, nemůže pak ani dostát svému závazku vůči [anonymizováno] a sekat a sklízet předmětné pozemky dvakrát ročně. 4. Předmětem řízení v dané věci je tak nárok vlastníka, resp. uživatele (pachtýře), zemědělských pozemků na náhradu škody způsobené zvěří uplatňovaný vůči uživateli honitby, na který po právní stránce dopadá ustanovení § 55 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, dále jen „zákon o myslivosti“. 5. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o myslivosti nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období. Podle odstavce 2 téhož ustanovení současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni. Podle odstavce 3 téhož ustanovení poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Podle odstavce 4 téhož ustanovení nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud. 6. Citované ustanovení představuje specifickou úpravu způsobu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené zvěří u uživatele honitby. Jeho podstatou je prekluze práva (zánik, k němuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti), nedodržel-li poškozený ve stanovených lhůtách předepsaný postup a neučinil-li odpovídající úkony k uplatnění nároku. Prekluze je poměrně výjimečně užívaný právní institut, který v daných souvislostech odpovídá přísně konstruované odpovědnosti uživatele honitby za škodu, jejíž vznik nemá možnost výrazněji ovlivnit. Tato odpovědnost je objektivní (bez ohledu na zavinění) a vzhledem k absenci tzv. liberačních důvodů je odpovědností absolutní. Je proto namístě striktní úpravou způsobu uplatnění nároku vytvořit podmínky k tomu, aby takto přísně pojatá odpovědnost byla kompenzována zvýšenými požadavky na poškozeného, který uplatňuje nárok na náhradu škody. Podle výslovného znění první věty odstavce čtvrtého má prekluzivní účinek marné uplynutí každé ze lhůt upravených zákonem. Prvotní podmínkou k odvrácení prekluze je, aby poškozený uplatnil vůči odpovědné osobě požadavek na náhradu škody způsobené zvěří na polních plodinách. Pro tento úkon stanoví zákon lhůtu dvaceti dnů ode dne, kdy škoda vznikla (§ 55 odst. 1). Ohledně počátku běhu prekluzivní doby je třeba ne zcela jasnou dikci zákona vyložit tak, že vznikem škody se zde míní škodná událost, tedy každé jednotlivé zjistitelné a doložitelné škodlivé působení zvěře na zemědělské pozemky, polní plodiny a zemědělské porosty, od níž počíná běžet lhůta k uplatnění nároku u uživatele honitby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 719/2008, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 7218, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4682/2010, publikovaný pod č. 8/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tato fáze má tzv. notifikační charakter, neboť slouží zejména k ověření mechanismu škodlivého účinku působení zvěře a k závěru, zda je vůbec dán základ odpovědnosti. Proto je nutno tento úkon doplnit o vyčíslení náhrady, v němž poškozený sděluje charakter utrpěných újem a výši požadované částky. Podle toho, zda jde o škodu, která je zjistitelná dříve, než jsou poškozené porosty sklizeny, či nikoliv, rozlišuje se dvojí režim. V případě, že je rozsah škody zřejmý okamžitě, aniž by bylo nutno čekat dozrání nepoškozených plodin (např. když porosty byly zcela zničeny nebo byly ztraceny vynaložené náklady), je lhůta pro tento úkon spojena s