29 C 172/2023-79 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 200 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o poskytování právní pomoci. Žalobce tvrdil, že dne [datum] převzala Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka evidenčního čísla ČAK: [anonymizována dvě slova], trvale spolupracující se žalobcem právní zastoupení žalovaného ve věci podání stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudkem Okresního soudu v Liberci č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce tvrdil, že uvedená advokátka v souladu s pokynem žalovaného vypracovala ústavní stížnost, která byla příslušnému soudu zaslána dne [datum], o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto dne [datum] tak, že ústavní stížnost byla odmítnuta. Žalobce tvrdil, že za poskytnuté právní služby byla dne [datum] vystavena faktura na právní služby na částku 24 200 Kč včetně DPH s tím, že splatnost byla stanovena k [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani poté, co mu byla zaslána předžalobní výzva plnění. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný nesporoval, že by mezi ním a žalobcem reprezentovaným Mgr. [příjmení] byla uzavřena smlouva o poskytování právních služeb a tím, že byla podepsána plná moc. Dále žalovaný nesporoval, že žalobcem tvrzená ústavní stížnost byla podána. Žalovaný měl za to, že je obsahově stejná jako podané dovolání, za které žalobci už zaplatil, a proto nechtěl platit podruhé za z jeho pohledu to samé. Dále žalovaný namítal, že dne [datum] mailem sice požádal Mgr. [příjmení] k vypracování ústavní stížnosti, ale doplnil další skutečnosti, které z jeho pohledu Mgr. [příjmení] odpovídajícím způsobem nezapracovala. Dále měl žalovaný za to, že ústavní stížnost byla přepsána narychlo, což se promítlo i v tom, že byla nakonec odmítnuta. V posledku pak žalovaný namítal, že přestože je žalobci známo, že má datovou schránku byla mu výzva k zaplacení dlužné částky coby výzva předžalobní zaslána na adresu jeho trvalého pobytu. Žalovaný v tom viděl záměr, aby neměl možnost si výzvu k plnění vyzvednout, protože žalobci muselo být známo, že přišel o bydlení i zaměstnání. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový vztah. Předně soud konstatuje, že mezi stranami bylo nesporné to, že Mgr. [příjmení], advokátka vykonávající činnost v rámci obchodní korporace – [právnická osoba] převzala zastoupení žalovaného pro řízení před Ústavním soudem ČR (žalovaný nesporně podepsal plnou moc), a to podáním ústavní stížnosti. Z emailové komunikace mezi žalovaným a uvedenou advokátkou soud zjistil, že Mgr. [příjmení] sdělila v mailu z [datum] žalovanému, že podle jejich názoru soudy v obecné soustavě soudu nerozhodly správně, ale zároveň v emailu vyjádřila jednoznačně, že se nedomnívala, že by Ústavní soud rozhodl jinak; nabídla nicméně žalovanému sepis ústavní stížnosti za cenu 20 000 Kč plus DPH. Z emailu z [datum], který zaslal žalovaný advokátce soud uzavřel, že žalovaný jednoznačně inicioval advokátku, aby ústavní stížnost byla podána. Ze samotného textu ústavní stížnosti soud zjistil, že žalovaný zastoupen advokátkou brojil proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kde celkem na dvaceti stranách podrobil rozhodnutí Nejvyššího soudu kritice zejména v intencích práva na spravedlivý proces s tím, že byl zopakován i argument stran podjatosti. Dále bylo z emailu od Mgr. [jméno] [příjmení] (jeden ze společníků žalobce a spolupracovník Mgr. [příjmení]) žalovanému zjištěno, že žalovaný byl urgován o zaplacení faktury za podanou ústavní stížnost s tím, že žalovaný nijak nezpochybnil, že mu byla faktura doručena (resp. že se dostala do jeho dispozice), ale žalovaný odmítl platit podruhé za něco, za co už platil (dovolání). 4. Podle § 20 odst. 1 zák. č. 128/1990 Sb. o advokacii v účinném znění advokát poskytuje právní pomoc zpravidla za odměnu; má právo žádat o d klienta přiměřenou zálohu. K obecným podmínkám smluvního vztahu mezi advokátem a klientem lze dle komentáře ustanovení § 22 zákona o advokacii uvést, že smlouva o poskytování právních služeb (nebo smlouva mandátní, o dílu, o obstarání záležitosti či smlouva nepojmenovaná) může být mezi advokátem a klientem uzavřena v libovolné podobě; tedy jak ústní, tak písemná, emailová nebo konkludentní, a podobně je třeba hledět nejen na celou smlouvu, ale i na ujednání mezi advokátem a klientem vážící se ke smluvní odměně. 5. V kontextu výše zmíněného soud uzavírá, že mezi žalovaným a Mgr. [příjmení] byla jednoznačně uzavřena smlouva o poskytování právních služeb pro řízení před Ústavním soudem na základě, které se advokátka zavázala pro žalovaného sepsat ústavní stížnost a tuto podat. 6. Žalobce své povinnosti podat ústavní stížnost včas dostál. Z textace výše uvedeného emailu je zřejmé, že došlo i k dohodě ohledně odměny za sepis ústavní stížnosti v částce 20 000 Kč + DPH, což soud hodnotí jako ujednání o ceně v emailové podobě. Soud zdůrazňuje, že smlouva o poskytování právní pomoci a odměna za ni není definována tím, jak je o žalobě, nebo o dovolání nebo o ústavní stížnosti rozhodnuto. Odměna se sjednává za sepis toho, kterého podání, a nikoli za výsledek. 7. Žalovaný neprokázal že by dohoda o ceně byla koncipována tak, že by pouze v případě, že žalovaný se svou ústavní stížností uspěje, měl povinnost za její sepis zaplatit. Subjektivní dojem žalovaného, že podaná ústavní stížnost se svým obsahem kryje s již podaným dovoláním, či jeho dojem, že ústavní stížnost byla sepisována, jak on uvádí,, narychlo‘‘, nejsou v daném případě relevantní. Nadto žalovaný byl upozorněn oslovenou advokátkou Mgr. [příjmení] na to, že obecné soudy dle jejího názoru pochybily, ale že by Ústavní soud nerozhodl jinak. Tento moment si možná žádal bližšího vysvětlení, nicméně ujednání o smluvní odměně za sepis ústavní stížnosti to nijak nezpochybnilo. Žalovanému bylo řečeno jednoznačně, že ústavní stížnost nemusí být úspěšná, ale že bude sepsána a podána a že odměna za její sepis činí 20 000 Kč plus DPH. Žalovaný na tuto dohodu přistoupil, a proto měl jednoznačně povinnost zaplatit to, k čemu se zavázal. 8. Pokud šlo o splatnost odměny za právní zastoupení z emailové komunikace vyplývá, že žalovanému jednoznačně byla zaslána faktura, z níž se podává i datum splatnosti, což bylo v daném případě [datum], a proto ode dne následujícího soud přiznal žalobci i požadovaný úrok z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 451/2013 Sb. v účinném znění. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve spolu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 12 968 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 968 Kč a odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, replika ze dne [datum] a účast při ústním jednání dne [datum] při tarifní hodnotě 24 200 Kč, tedy 1 úkon po 2 100 Kč * 5 = 10 500 Kč. Dále žalobci náleží 5 * režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.