29 C 3/2023-15 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se v řízení zahájeném [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 32 720 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy zajištěné písemným uznáním dluhu co do důvodu a výše. Žalobce tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu na základě které přenechal žalované k užívání bytovou jednotku [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec] s tím, že nájemní smlouva byla uzavřena od [datum] do [datum] a nájem byl následně prodlužován dodatky až do [datum]. Žalobce tvrdil že žalovaná se zavázala za užívaní předmětného bytu hradit měsíční nájem ve výši 9 600 Kč plus 1 500 Kč zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Dle tvrzení žalobce v průběhu trvání nájmu vznikl dluh na nájemném, a to konkrétně za leden [rok] ve výši 9 148 Kč a únor [rok] ve výši 9 600 Kč. Dále vznikl dluh na vyúčtování za služby ve výši 13 972 Kč, přičemž jistota ve výši 10 000 Kč byla započtena na dluh z vyúčtování (původní nedoplatek byl 23 972 Kč). Žalobce tvrdil, že dne [datum] žalovaná písemně uznala svůj výše specifikovaný dluh co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč pod ztrátu výhody splátek, přičemž první splátka byla splatná do [datum]. Žalobce tvrdil, že žalovaná na sjednaný splátkový kalendář nezaplatila ničeho. Žalobce dále tvrdil, že žalovanou vyzval k zaplacení dlužné částky před žalobní výzvou z [datum] avšak bez výsledně. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť žalobce s tímto postupem souhlasil a žalovaná se nevyjádřila. Soud vyšel s žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tento závěr o skutkovém stavu. Z listiny – dohoda o uznání dluhu a způsobu jeho plnění bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 7. 3. 2022 uzavřena dohoda, v níž žalovaná uznala dluh v celkové výši 32 720 Kč za nájemné a služby spojené s užíváním bytu, konkrétně za měsíce leden a únor [rok] a nedoplatek z vyúčtování záloh za služby s tím, že dluh se zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč s první splátkou splatnou dne [datum] pod sankcí ztráty výhody splátek. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Podle § 2053 obč. zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněním v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V projednávaném případě byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dohoda, v rámci níž žalovaná písemně uznala dluh co do důvodu i výše z předmětného nájemního vztahu a bylo pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že její dluh netrval či netrvá. Uznání dluhu totiž zakládá vyvratitelnou právní domněnku existence dluhu. Žalovaná byla však v řízení zcela pasivní, nic netvrdila ani neprokazovala. Žalobě bylo proto jako důvodné vyhověno a žalobci byl přiznán úrok z prodlení dle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 451/2013Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř a ve sporu zcela úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 11 183 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 309 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 2 420 Kč (převzetí zastoupení, výzva k zaplacení před podáním žalob a sepis žaloby) dle § 7 v advokátního tarifu, třech režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř.