32 C 137/2022-47 — Okresní soud v Liberci

Žalobce podal u zdejšího soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka], včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnil tak že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] [anonymizováno]. řídil [značka automobilu] [registrační značka] po místní komunikaci v [obec], kdy nedodržel bezpečnostní vzdálenost za [značka automobilu] [registrační značka] řidiče [jméno] [příjmení], tím došlo ke střetu přední části vozidla žalovaného se zadní částí vozidla poškozeného. Následným šetřením bylo zjištěno, že žalovaný má platnou blokaci řidičského oprávnění od [datum], žalovanému byl na místě zadržen řidičský průkaz. Žalobce v souladu s ustanovením § 6 a § 9 zákona č. 168/19 99 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vyplatila poškozenému dne [datum] částku ve výši [částka] představující náhradu nákladů vynaložených na opravu poškozeného vozidla. S odkazem na ustanovení § 10 odst. 1 písm. h) citovaného zákona se obrátil žalobce na žalovaného s nárokem na náhradu toho, co plnil poškozenému, neboť žalovaný způsobil dopravní nehodu, a přitom v době dopravní nehody měl platný zákaz řízení motorových vozidel. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva na toto však žalovaný nereagoval, žalobce se proto obrátil se svým nárokem na soud. Žalovaný se vyjádřil k žalobě tak, že s žalobou nesouhlasí, uplatněný nárok neuznává. Ve svém vyjádření poukázal na to, že takový nárok může pojistitel uplatnit vůči pojištěnému, avšak ve vztahu k vozidlu [anonymizována dvě slova] [registrační značka] nebyl žalovaný pojištěným, pojištěným byla v tomto případě obchodní korporace [právnická osoba] která je vlastníkem tohoto vozidla, žalovaný nebyl ani provozovatelem vozidla, měl pouze postavení zaměstnance. S ohledem na nedostatek pasivní legitimace navrhl žalovaný žalobu zamítnout. Z listinných důkazů, a to ze záznamu o dopravní nehodě ze dne [datum], pojistky ke smlouvě [číslo] dohody o provedení práce ze dne [datum] a dále z písemného čestného prohlášení jednatele obchodní korporace [právnická osoba] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] má soud za prokázané, že dne [datum] v [údaj o čase] hod. na řídil řidič [celé jméno žalovaného] – žalovaný [značka automobilu] [registrační značka] [anonymizováno] po [anonymizováno] komunikaci v ulici [ulice] v [obec], nedodržel bezpečnostní vzdálenost za vozidlem [značka automobilu] [registrační značka] řidiče [jméno] [příjmení], tím došlo ke střetu a poškození vozidla [jméno] [příjmení]. Lustrací osoby řidiče žalovaného bylo zjištěno, že tento má platnou blokaci řidičského oprávnění od [datum]. Pokud jde o [značka automobilu] bylo zjištěno, že je uzavřeno platně pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistitelem je žalobce [právnická osoba], pojištěným a zároveň držitelem vozidla je společnost [právnická osoba] pojistníkem pak je [jméno] [příjmení], jednatel uvedené společnosti. Žalobcem byl proveden výpočet plnění, byla zjištěna skutečná škoda na poškozeném vozidle ve výši [částka], tato částka pak byla vyplacena na účet poškozeného dne [datum]. Z předložené dohody o provedení práce uzavřené dne [datum] soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi zaměstnavatelem [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], předmětem to dohody bylo provádění zásobovacích služeb a prací dle pokynu a dispozic zaměstnavatele po celé ČR v rozsahu 300 hodin ročně. Jednatel této [právnická osoba] [příjmení] a pak v rámci tohoto řízení vydal čestné prohlášení, že předmětné vozidlo, které řídil žalovaný bylo v době dopravní nehody dne [datum] ve vlastnictví obchodní korporace profesi [právnická osoba], sloužilo výhradně k potřebám této společnosti, která je agenturou práce, kdy podnikatelskou činností je pronájem zaměstnanců dalším zaměstnavatelům za účelem výkonu práce u nich v rámci jejich přidělení. Součástí této činnosti pak je u zahraničních pracovníků i jejich převoz z místa jejich ubytování na pracoviště a zpět. Vozidlem byli a nadále jsou především rozváženi tito zahraniční zaměstnanci, dále dokumenty, pracovní pomůcky. Jednatel uvedl, že žalovaný byl v té době zaměstnán u předmětné společnosti jako řidič a přestože nastoupil na hlavní pracovní poměr k jinému zaměstnavateli, bylo dohodnuto, že vypomůže v době svého volny s rozvozem zaměstnanců. Jednatel dále uvedl, že si nepamatuje, jaký konkrétní pracovní úkol v okamžiku spáchání dopravní nehody žalovaný plnil, ale s ohledem na časy, kdy k nehodě došlo místu předpokládal, že se vracel žalovaný po rozvozu zaměstnanců k uživateli, popřípadě po odvozu zaměstnanců z práce na ubytovnu po noční zpět do sídla společnosti. Jednatel zcela vyloučil možnost užívání tohoto vozidla k soukromým účelům obzvláště zaměstnancem, který pracoval na dohodu o provedení práce. Jednatel dále uvedl, že mu bylo známo, že obžalovanému hrozí zákaz řízení, byly však dohodnuti že bude práci vykonávat do doby, než pozbude řidičské oprávnění. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. o) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo. Podle § 2 písm. f) citovaného zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. V daném případě bylo prokázáno, že byť žalovaný, který neměl dne [datum] oprávnění řídit motorové vozidlo, způsobil dopravní nehodu a v souvislosti s tím bylo vyplaceno z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poškozenému pojistné plnění nelze na žalovaného pohlížet jako na toho, po němž lze požadovat úhradu vyplaceného pojistného plnění. Žalobci bylo od počátku známo, že pojištěný není ve vztahu k předmětnému vozidlu žalovaný, ale společnost [právnická osoba], a pokud byl jako řidič zjištěn žalovaný, bylo na žalobci, aby postupoval s náležitou obezřetností a zjistil, jaký je vztah mezi pojištěnou společností a žalovaným a u koho lze uplatnit předmětný regresní nárok. Toto však žalobce neučinil, žalovaný naopak prokázal, že řídil vozidlo jako zaměstnanec pojištěné společnosti, vozidlo neužíval k soukromým účelům a za této situace nebyla dána pasivní legitimace žalovaného při uplatnění tohoto nároku neboť s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 11. 2011 číslo sp. zn. 32 Cdo 3266/2010, řešící v podstatě shodnou situaci, postihové právo ve smyslu § 10 zákona č. 168/19 99 Sb. stíhá, nikoliv řidiče, který jako zaměstnanec pojištěného způsobil škodu poškozenému ale pojištěného, i když je právnickou osobou, jako zaměstnavatele řidiče, který tohoto řidiče použil pro splnění svých úkolů v rámci pracovněprávního vztahu. Soud proto vzhledem ke shora uvedenému nárok žalobce v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch a vznikl mu tak nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto spočívají v nákladech za právní zastoupení, kdy se jedná o [anonymizováno] úkony po [částka], 4x [anonymizováno] náhradu [anonymizováno] 300 Kč a 21% DPH, tedy celkem [částka]. Soud rozhodl, že žalobce je povinen nahradit tyto náklady žalovanému tak, jak je ve výroku rozsudku uvedeno.