13 C 224/2023-212 — Okresní soud v Liberci

1. V řízení zahájeném dne , datum, , ve kterém se žalobkyně domáhala nároků z celkem tří smluv o půjčce, které měl žalovaný uzavřít s její právní předchůdkyní, RB a.s. (dále jen banka), soud rozhodl dne , datum, rozsudkem č. j. , spisová značka, , kde přiznal důvodné částky. Opomněl však vyhlásit v termínu odročeném již jen za účelem samotného vyhlášení rozhodnutí zamítavý výrok. Dříve než rozsudek nabyl právní moci, navrhla , datum, žalobkyně, aby byl konkrétní zamítavý výrok, který v rozhodnutí schází, doplněn.2. Podle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) odst. 1 nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Podle odst. 2 doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením.3. Jelikož návrh žalobkyně na doplnění byl podán včas a je důvodný, stanovil soud další termín vyhlášení opomenutého výroku, když podle odst. 3 § 166 o. s. ř. zbývající část již nabyla v mezidobí právní moci, a rozhodl tak o zbývajícím předmětu řízení, kde žalobě nevyhověl. Zamítnuty byly všechny zbývající nárokované částky i příslušenství, které nebylo dříve přiznáno, když takto měl v úmyslu soud rozhodnout, jak plyne z prvního rozsudku v této věci, již v době jeho vyhlášení a došlo jen k pochybení.4. Jako nárok č. 1 uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy uzavřené , datum, pod č. , hodnota, na 6 000 Kč, kdy návrh na její uzavření měl učinit žalovaný, banka jej akceptovala, částku poskytla a žalovaný byl povinen splácet po 433 Kč k 18. dni v měsíci počínaje 18. 3. 2020. Resp. splátky měla banka inkasovat z účtu žalovaného, kde měl být dostatek prostředků. Úrok za půjčení byl sjednán 12,52 % ročně. Ke dni 6. 8. 2021 byl úvěr zesplatněn, dopisem z tohoto dne, do této doby bylo uhrazeno 4 018,49 Kč. V doplnění pak uvedla, že po zesplatnění ještě žalovaný uhradil 449,74 K, a celkem tedy provedl platby ve výši 4 468,23 Kč.5. Konkrétně žalobkyně nárokovala nevrácenou úvěrovou jistinu ve výši 4 244,14 Kč, a to včetně plynoucího smluvního úroku z této částky ode dne 7. 8. 2021 do zaplacení, a smluvního úroku ve výši 435,18 Kč za období do té doby od 18. 3. 2021, ovšem při sazbě 31,90 % ročně, nikoliv 12,52 %, do 6. 8. 2021. Ten vyčíslila žalobkyně na 563,75 Kč s tím, že z celkem provedených plateb žalovaného bylo na jeho úhradu použito 128,57 Kč, a proto je dlužná a žalovaná pouze částka 435,18 Kč.6. Kromě úvěrové jistiny učinila žalobkyně předmětem řízení dalších 2 063,43 Kč s tím, že jde jednak o smluvní pokutu 1 036,49 Kč za období od 6. 8. 2021 do 5. 10. 2021 z dlužné jistiny 4 547,26 Kč a od následujícího dne do 9. 4. 2022 pak z jistiny 4 244,14 Kč, vše sazbou 0,1 % denně. Dále nárokovala dlužné poplatky, co do 1 026,94 Kč, kdy mělo jít o neuhrazenou částku z celkem 1 043 Kč tvořených 2x 499 Kč za písemné upomínky z 20. 5. 2021 a 10. 6. 2021 a o pojistné ve výši 5x 9 Kč za období od dubna do srpna 2021, když uhrazeno bylo jen 16,06 Kč.7. Na úroku z prodlení, a to z částky jistiny a poplatků a pojištění v celkové výši 6 307,57 Kč, pak nárokovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně ode dne 7. 8. 2021 do zaplacení, a kapitalizovaný za předchozí období do 6. 8. 2021 ve výši 17,44 Kč. Původně jej vyčíslila touto sazbou z dlužných jistin po splatnosti ode dne 24. 3. 2021 do 30. 3. 2021 z částky 295,27 Kč, od 16. 4. do 15. 5. 2021 z částky 303,12 Kč, od 16. 5. do 15. 6. 2021 z částky 614,30 Kč, od 16. 6. do 15. 7. 2021 z částky 933,74 Kč a ode dne 16. 7. do 4. 8. 2021 z částky 1 261,68 Kč. Na celkovou sumu 19,43 Kč započetla část úhrady a nárokovala tak částku 17,44 Kč.8. Až při nařízeném jednání k výzvě, kterou soud opakoval, byla doplněna tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti k tomuto nároku. Konkrétně žalobkyně uvedla, že banka ověřila z výpisů z účtu připisovaný příjem cca 40 tis. Kč měsíčně. Žalovaný sám uváděl, že má výdaje jen 3 tis. Kč na živobytí a zbývající ve výši dalších 5 tis. Kč, proto banka použila modelový výpočet, vypočetla náklady na bydlení ve vlastním 5 523 Kč, na živobytí 5 280 Kč, připočetla žalovaným tvrzených 5 000 Kč, a dále ověřila celkové úvěrové zatížení, které činilo 9 984 Kč. Po odečtení mu zbývalo 14 313 Kč, ze kterých byl schopen splátku hradit.9. Soud provedl důkaz návrhem smlouvy č. , hodnota, , ze kterého zjistil, že má jít o návrh žalovaného učiněný bance, který jím není podepsán, toliko jsou uvedeny (vytištěny) údaje o čísle mobilního telefonu, kód potvrzovací SMS, a jméno a příjmení žalovaného. Zda, a kdy byl kód zaslán na mobilní telefon, z toho neplyne, ani zda a kdy byl použit. Z akceptace návrhu soud zjistil, že návrh měla dle obsahu banka přijmout, kdy a zda vůbec se ale listina s datem , datum, dostala k žalovanému, z ní neplyne. Doplněny rozhodné skutečnosti ani k návrhu, ani k akceptaci žalobkyní nebyly ani ve lhůtě, o kterou při jednání požádala, a přes odročení. Problematice akceptace návrhu se žalobkyně zcela vyhnula. Stejně tak nebyl označen ani žádný důkaz k tvrzení, že mobilní číslo, na které měl být (snad) zasílán potvrzovací kód, je vůbec číslem žalovaného.10. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti vyplývá, že banka se zabývala poměry žalovaného. Z výstupu o ověřování existence závazků byly zjištěny tvrzené úvěry, a z bankovních výpisů žalovaného za 10-12/2019 a 01/2020 připisované tvrzené příjmy. Z výpisu z února 2020 pak bylo zjištěno připsání částky 6 000 Kč pod VS , var. symbol, . Z oznámení , Anonymizováno, a. s. o postoupení pohledávky VS , var. symbol, datované , datum, vyplývá, že sama banka sepsala žalovanému adresované oznámení, že pohledávku postoupila žalobkyni. V předložené smlouvě o postoupení pohledávek od , Anonymizováno, a. s. jsou pak uvedeny všechny tři tvrzené smlouvy žalovaného na řádcích 31-33 v příloze č. 1. Úplata za postoupení byla dle potvrzení z 24. 5. 2022 žalobkyní zaplacena, když úhradou se pohledávky dle smlouvy nabývaly.11. Po skutkové stránce tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně v prvé řadě neprokázala, že by žalovaný vůbec učinil návrh na uzavření tvrzené smlouvy. Návrh jím nebyl klasicky podepsán, možná byl připraven kód k jeho podpisu, ale zda byl zaslán, a zda a kdy byl použit, nebylo v řízení ani přes výzvu a poučení zjištěno. Stejně tak nebylo prokázáno ani to, že uvedené mobilní číslo vůbec patří žalovanému. Banka se sice zabývala poměry žalovaného a ověřovala jeho úvěruschopnost, kdy zjistila, že má dostatečný příjem, aby byl schopen tvrzený závazek splácet sjednanou splátkou, ale že by došlo skutečně žalovaným k učinění návrhu na uzavření smlouvy, že by na skutečně jeho telefonní číslo byl zaslán kód určený pro podpis návrhu, a že by byl k podpisu použit, ale ani že by tento návrh byl skutečně akceptován, resp. že by se sepsaná akceptace dostala vůbec k žalovanému, prokázáno nebylo.12. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 a násl. o. z., kdy v případě přenechání zastupitelné věci, včetně peněz, při sjednaném vrácení po jejich užívání, vznikne právě tento druh smlouvy. Úroky lze ujednat podle § 2392 odst. 1 o. z., nejsou ale nezbytnou součástí, a strany mohou ujednat další práva a povinnosti v rámci smluvní volnosti, pokud tomu nebrání zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), který se vztahuje na smlouvy uzavřené se spotřebitelem.13. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva z tohoto důvodu neplatná podle § 87 odst. 1.14. Podle § 104 z. s. ú. je vyžadována písemná forma smlouvy, a i když není spojeno její nedodržení se sankcí neplatnosti, musela by v případě ústního ujednání být prokázána její existence a obsah, včetně všech náležitostí, které musí mít. Za situace jednání na dálku, které bylo tvrzeno, toto nepadá ani v úvahu. V případě písemné formy právního jednání se vyžaduje dle § 561 o. z. podpis jednajícího, kdy v případě prostého elektronického podpisu, kterým by mohl být SMS kód, se ale dále vyžaduje podle § 562 odst. 1 o. z., aby byla určena takto jednající osoba.15. Soud v tomto směru nijak nezpochybňuje, že jedinečný kód, je způsobilý smlouvu, resp. v tomto případě jen její návrh, podepsat, ovšem za podmínky, že bude prokázáno, že tímto kódem, garantujícím, že jde o dotyčnou osobu, právě tato osoba disponovala, a umožní ji tak určit a identifikovat. Za situace, kdy žalobkyně jen