13 C 295/2024-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila řízení o nároky ze smlouvy o zápůjčce, kterou měla se žalovanou uzavřít , datum, na částku 14 600 Kč, které jí byly tentýž den převedeny na účet č. , č. účtu, . Částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem 4 508 Kč dne 2. 4. 2023. Uhradila však pouze částku 6 225 Kč, kterou byla umořena smluvní pokuta a částečně náklady spojené s uplatněním pohledávky. Ode dne 3. 4. 2023 pak nárokovala až do zaplacení z částky 19 108 Kč, která je tvořena jistinou a celým sjednaným poplatkem, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.2. Ohledně nákladů, když dále v řízení uplatnila i 1 517 Kč za ně, uvedla žalobkyně, že se jedná o náklady původně ve výši 2 500 Kč, kdy za písemné výzvy odeslané 9. 4. 2023, 16. 4. 2023, 23. 4. 2023, 2. 5. 2023 a 17. 5. 2023 účtovala vždy 500 Kč a po ponížení částečnou úhradou zbývá 1 516 Kč. Ani přes výzvu k odstranění vad žaloby pak žalobkyně nedoplnila, které konkrétní poplatky 500 Kč tedy žaluje v tomto řízení jako dosud dlužné, případně v jakém rozsahu, pokud za některý jen částečně. V tomto rozsahu, kde tak zůstala žaloba i přes výzvu soudu a poučení žaloba neprojednatelná, ji soud výrokem II podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ odmítl.3. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila konkrétní tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy, sdělila, že tato doplňovat nebude, je srozuměna se závěrem, že smlouva tak nebyla platně uzavřena, a bude jí přiznáno jen vydání bezdůvodného obohacení, společně s úrokem z prodlení a náklady řízení.4. Žalovaná si na zákonné doručovací adrese nevyzvedávala zásilky, k jednání se nedostavila a ani k věci se nijak nevyjádřila.5. Soud tak provedl důkaz listinami, které již dříve předložila žalobkyně, která se jednání rovněž neúčastnila. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že měla být mezi účastníky podepsána 3. 3. 2023, a zápůjčka se řešila v tvrzené výši. Z výpisu z účtu žalobkyně za listopad 2022 byl zjištěn zde zaúčtovaný vklad žalované 1 Kč z účtu č. , č. účtu, , datum, pod VS , var. symbol, . Z výpisu z účtu žalobkyně za březen 2023 pak vyplývá převod na účet č. , č. účtu, a tedy žalované dne 3. 3. 2023 ve výši 14 600 Kč pod VS , var. symbol, se zprávou, že jde o poskytnutí zápůjčky.6. Nároky, které žalobkyně uplatnila, měly plynout ze smlouvy, která podléhá zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), když z ničeho neplyne, že by žalovaná měla být podnikatelem. Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, čehož si byla žalobkyně zjevně vědoma, neboť namísto doplnění tvrzení k tomu rovnou sdělila, že nárokuje vrácení úvěrové jistiny případně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud patrně smlouvu vyhodnotí jako neplatnou.7. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, bez jakýchkoliv smluvních nároků, a navíc v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.9. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel, a rovněž vycházet z toho, že je žalována pohledávka, která není dosud splatná.10. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo. Žalobkyně primárně vycházela i v žalobě z existence smlouvy, a podle v ní ujednaného obsahu a lhůty pro vrácení i uplatnila nároky. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.11. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.12. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.13. Žalovaná z neplatné smlouvy neplatila, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalované, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaný dlužník dostavil k jednání a objasnil zde své možnosti, mohlo by být ještě rozhodnuto o splátkách, ve kterých dluh vyrovná, pokud není objektivně schopen jej uhradit najednou. Na to mu totiž v důsledku neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele úvěru vzniklo právo. V citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit.14. Jinak, než v návaznosti na takto soudem stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalované prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit. Tj. nemohl ani vzniknout vedle jistiny dříve nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., než bude porušena povinnost uhradit dle tohoto rozhodnutí, které je ohledně nové splatnosti první. Jak totiž Nejvyšší soud závěrem citovaného rozhodnutí shrnul, je ustanovení § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti - buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která neodvisí ani od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.15. Ani ochrana dlužníka ovšem nemůže být bezbřehá, a poskytovaná bez jeho nezbytné součinnosti tak, aby mohla být litera zákona naplněna. Jestliže má soud dobu plně