13 C 309/2023-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne , datum, zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, ve kterém se domáhala nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , kterou se žalovanou , datum, uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen Provident). Tvrdila, že úvěr , částka, byl vyplacen žalované v hotovosti, a částku měla splatit spolu s poplatkem ve výši dalších , částka, v 52 sedmidenních splátkách po , částka, , kdy splatnost poslední, a tedy celkové doplacení dluhu bylo sjednáno na , datum, . Žalovaná však řádně nehradila, naposledy zaplatila , datum, , celkem uhradila pouze , částka, . Pohledávky za žalovanou nabyla žalobkyně postoupením včetně příslušenství dle smlouvy uzavřené , datum, .2. Konkrétně nárokovala na jistině úvěru částku , částka, a dalších , částka, na poplatku. Za období od , datum, do postoupení , datum, nárokovala kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a od následujícího dne pak v sazbě 28,74 % ročně jako plynoucí z jistiny , částka, do zaplacení. Rovněž žalovala zákonný úrok, a to v sazbě 8,25 % ročně, z dlužné jistiny , částka, , od , datum, do , datum, , ve výši dalších , částka, , a ode dne , datum, pak rovněž až do zaplacení.3. Uvedla, že poplatek je tvořen úrokem , částka, za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, poplatkem za zpracování úvěru , částka, , a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení , částka, , a poplatkem za pojištění , částka, . V doplnění žaloby dále uvedla, že na úroku nárokuje dlužných , částka, , , částka, jako neuhrazenou část poplatku za zpracování úvěru, a , částka, za nesplacenou službu komfortního a flexibilního splácení. Zbývajících , částka, je tvořeno nezaplaceným doplňkovým pojištěním, k němu však nic jiného nesdělila., právnická osoba, výzvě soudu také doplnila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy hodnotila odpovědi žalované na dotazy a ověřovala je z dokladů, které si vyžádala. Toto bylo zaneseno , datum, do zákaznické karty žalované, kde jsou i uvedeny ověřené dokumenty, teprve následně byla uzavřena smlouva. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z mateřské , částka, , nemá jiný úvěr ani zápůjčku, a protože další čistý příjem v domácnosti činí , částka, , předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že je schopna úvěr splácet. Ohledně výdajů žalované ani přes výzvu soudu neuvedla nic.5. Současně namítala, že kdyby údaje uváděné žalovanou nebyly správné, dopouštěla by se žalovaná úvěrového podvodu, který není povinností poskytovatele přezkoumávat. U nižších půjček na kratší dobu nelze pak po věřiteli požadovat až detektivní prověřování sdělovaných informací. Nesplnění povinnosti ověřit úvěruschopnost také podle žalobkyně k datu uzavření smlouvy nezpůsobovalo absolutní neplatnost smlouvy. Podpisem zákaznické karty žalovaná potvrdila úplnost, přesnost a správnost údajů. Žalobkyně dále odkazovala na rozhodnutí Krajského soudu v , právnická osoba, č. j. , spisová značka, , podle kterého postačuje, že doklady k rozhodným údajům ohledně úvěruschopnosti měl poskytovatel v době sepsání smlouvy, kdy není důvod pochybovat, že mu byly předloženy.6. Dále žalobkyně poukazovala na to, že poplatek za zpracování úvěru je paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím zápůjčky, které budou žalované poskytovány věřitelem minimálně po dobu, na kterou byla smlouva sjednána. Jelikož jde o cenu plnění ve smyslu § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nevztahuje se na ně požadavek přiměřenosti, jak je potvrzeno i ve stanovisku NS ČR Cpjn 203/2013. K požadavku soudu, za co konkrétně jednotlivé poplatky či odměny měly náležet, žalobkyně nic bližšího neuvedla. Potvrdila toliko to, že ve smlouvě byl sjednáván podstatně vyšší úrok, než nárokovaných 28,74 % ročně.7. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Tedy ani nemohla učinit rozhodné skutečnosti nespornými. Soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Provedeny tak byly jen ty listinné důkazy, které předložila žalobkyně, a z nich vycházeno.8. Soud provedl v prvé řadě důkaz smlouvou o úvěru a žádostí o spotřebitelský úvěr, která jí předcházela. Z dokumentu nazvaného „Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaná podepsala , datum, vyplněný formulář Providentu, kde je uvedena požadovaná výše úvěru , částka, s měsíční splatností na 2 roky. Totožnost žalované byla ověřena z OP, a ta dále uvedla, že má základní vzdělání, je svobodná, má partnera, a že žije v nájmu, vyživovací povinnost má ke dvěma osobám. Jako zdroj příjmu byla vyplněna částka , částka, , ke kterému byl předložen výměr s tím, že žalovaná je na mateřské dovolené. Bankovní výpisy nebyly žádány, ani jiné potvrzení o jiných příjmech. Přestože byl uveden jen jeden zdroj příjmu žalované, byly připsány „další“ čisté příjmy domácnosti , částka, , aniž by však bylo zřejmé, o jaký příjem, a čí se tedy jedná. Tento příjem pak nebyl nejen nijak konkretizován, ale ani nijak ověřován, a nelze zjistit, o co se vůbec mělo jednat. Bankovní výpisy, ze kterých by bylo možné zjistit o žalované a její situaci, včetně jejích pravidelných výdajů, o kterých žalobkyně i přes výzvu soudu zcela pomlčela, podstatně více, nebyly předloženy. Výše nájemného nebyla nijak řešena ani zaznamenána, stejně tak služby spojené s bydlením, což je jedna z největších nákladových položek, a zcela zásadní výdaj. Sama žalovaná uvedla v žádosti své výdaje na , částka, měsíčně.9. Argumentace rozhodnutím Krajského soudu v , právnická osoba, č. j. , spisová značka, je v podstatě nepřípadná, neboť problém není v tom, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně měla doklady předkládané žalovanou jen v době sepisu smlouvy, ale v tom, že měla toliko a pouze informace a doklady o mateřské, a žádné jiné doklady k zásadním tvrzeným nekonkretizovaným příjmům. Doklady k výdajům, a to ani na bydlení neměly být ani předloženy. Celkový příjem domácnosti žalované měl být navýšen dalším čistým příjmem více jak 25 tis. Kč, ke kterému však žádný doklad ani v době uzavření smlouvy nebyl předkládán, a zjevně nešlo o příjem žalované. Sama žalovaná uvedla, sama má jen jeden zdroj příjmu. Taková situace, kdy jsou bez jakékoliv specifikace uvedeny „další“ příjmy, tyto nijak nedoloženy ani nekonkretizovány, se u Providentu v řešených kauzách pravidelně opakuje, a ústí v závěr, že se účelově a systematicky navyšovaly příjmy žadatelů, aby došlo k uzavření smluv a naplnění finančních zájmů Providentu či jeho zástupců, přestože zde potřebné příjmy žadatelů patrně (stejně jako v tomto případě, bez oněch „dalších“ příjmů domácnosti) nebyly.10. V soudním řízení vedeném např. pod sp. zn. , spisová značka, byl uveden také jediný zdroj příjmů žalované, a to invalidní důchod ve výši , částka, . Současně však byly připsány i ostatní příjmy žadatele , částka, , taktéž bez ověření či konkretizace, kterými se příjem zvedl, přestože žádné příjmy v řízení kromě samotného plného invalidního důchodu nebyly zjištěny, a žalovaná s omezenou svéprávností pak nebyla schopna ani nic takového s ohledem na poruchu intelektu uvádět. V řízení sp. zn. , spisová značka, měla žalovaná dle žádosti také jen jeden zdroj příjmu, kdy ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy bylo ověřeno, že její čistý příjem činí , částka, . Na žalobkyní tvrzených , částka, se zvýšil právě až připočtením jakýchsi „dalších“ příjmů domácnosti , částka, , které nebyly nejen nijak ověřovány a dokládány, ale ani konkretizovány. Kdo, a jak by je měl generovat, když žalovaná žije sama, nemá ani spolubydlícího a ani partnera, nebylo vůbec zřejmé. V řízení sp. zn. , spisová značka, byl zjištěný příjem z výplatních pásek , částka, , navýšen opět neidentifikovatelným příjmem , částka, , přestože žalovaný měl jediný zdroj a žil sám. To, že podobným způsobem byly vyplněny žádosti různými zástupci, vede k závěru, že šlo o praxi samotného Providentu, nikoliv o exces, a tedy selhání jednotlivého zástupce, ale že se tak dělo pravidelně, kdy poctivý a čestný úmysl takového „vylaďování“ příjmové situace žadatelů lze těžko nalézt. Rozhodně odporuje nosné myšlence zákona o spotřebitelském úvěru, kdy poskytnut by měl být jen těm žadatelům, kteří skutečně mají dostatečné příjmy, aby mohli úvěry splácet.11. Výdaje, které žalobkyně na výzvu soudu neuvedla, jsou v žádosti uvedeny částkou , částka, , tj. vyšší než příjem samotné žalované. Té pak žalobkyně poskytovala úvěr, nikoliv jakémusi partnerovi, který žádnou povinnost jej splácet nemá, i pokud by existoval a skutečně takto vydělával. Primárně tedy on by měl případně o úvěr žádat. Nebylo tak nejen prokázáno tvrzení žalobkyně, že je zde tvrzený a dostatečný příjem, ale naopak, že výdaje žalované převyšují i podle ní samotné její příjem, a tedy nebyla schopna jakýkoliv úvěr objektivně splácet. Nic jiného není možné ze zákaznické karty jako jediného podkladu, který žalobkyně nabídla, zjistit. Je evident