17 C 296/2023-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, , dále jen původní věřitel, uzavřel se žalovaným , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Úvěr byl žalovanému vyplacen ke dni uzavření smlouvy v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Jelikož žalovaný na svůj dluh plnil pouze částečně, a to částkou , částka, , požaduje žalobkyně přiznat mimo jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatku ve výši , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , smluvní úrok z prodlení ve výši 25,23 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávku původního věřitele nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, vycházel přitom z údajů poskytnutých žalovaným při uzavření smlouvy, dále nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. K důkazu předložila výplatní pásky od společnosti , právnická osoba, , za srpen 2019 a září 2019, dle kterého byla na účet žalovaného připsána částka , částka, a , částka, .3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil a nepožádal ani o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., vycházeje přitom z obsahu spisu a z označených důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, bylo prokázáno, že původní věřitel vyhotovil smlouvu o úvěru obsahující závazek původního věřitele poskytnout žalovanému částku , částka, v hotovosti při podpisu smlouvy a závazek žalovaného poskytnutou částku splatit v pravidelných 78měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši , částka, , poplatkem za zpracování úvěru ve výši , částka, . Žalovaný převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil podpisem na smlouvě.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplývá, že společnosti , právnická osoba, uzavřela dne , datum, smlouvu se žalobkyní, jejímž předmětem byly mimo jiné pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku vyplývá, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky.6. Žalobkyně předloženými důkazy neprokázala, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dostála svým povinnostem ohledně zjišťování příjmů žalovaného, když předložila výplatní pásky žalovaného. Žalobkyně však neověřovala aktuální výdaje deklarované žalovaným ani k nim nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně rovněž nepředložila důkazy, že by osobu žalovaného ověřovala ani ve veřejných databázích. Na základě těchto zjištění pak nelze učinit závěr o tom, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy schopen splácet poskytnutý úvěr. Soud byl připraven vyzvat žalobkyni při jednání dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby označila a předložila důkazy k prokázání tvrzení o řádném posuzování úvěruschopnosti žalovaného s poučením o nesplnění této výzvy, pro absenci žalobkyně a jejího právního zástupce však tak učinit nemohl.7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel předal dne , datum, žalovanému částku , částka, . Žalovaný původnímu věřiteli vrátil částku , částka, .8. Soud posoudil věc po právní stránce následovně. Dne , datum, původní věřitel, coby nebankovní poskytovatel úvěru, a žalovaný, coby spotřebitel, projevili vůli uzavřít smlouvu o úvěru, a proto se jejich právní vztah řídí ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. Původního věřitele tak stíhala před uzavřením smluvního vztahu se žalovaným povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 z.s.ú. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že v rámci předsmluvních povinností postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 z.s.ú. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (absolutní neplatnost u smluv uzavřených před datem , datum, se dovozuje například z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679-18).9. Žalobkyně má proto ze žalovaného nároku právo na vrácení zbývající části jistiny v souladu s § 87 odst. 1, třetí věta, z.s.ú. (speciálním ustanovením k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), avšak již nikoli na zbývající částky žalovaného nároku, poplatku, smluvního úroku a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o.z. Je tomu tak proto, že nárok na úrok z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného, avšak žalovaný v době rozhodování soudu není v prodlení s vrácením jistiny. Prodlení s vrácením jistiny se v tomto případě neodvíjí od výzvy věřitele, ale, jak stanovuje § 87 odst. 1 z.s.ú., od doby přiměřené možnostem spotřebitele, tedy nové doby splatnosti dohodnuté účastníky anebo určené soudem (viz obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).10. Vzhledem k výše uvedenému byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem , částka, (, částka, - , částka, ). , adresa, k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1, věta za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1 a 2 z.s.ú. v délce tří dnů, protože ze spisu žádné skutečnosti odůvodňující odchýlení od této obecné pariční lhůty nevyplývají. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně úspěšná byla žalobkyně v částce , částka, a žalovaný v částce tuto částku převyšující (zbývající část žalovaného nároku včetně smluvního úroku a zákonných úroků z prodlení). Převážný procesní úspěch je tak na straně žalovaného, kterému však náklady nevznikly, a proto bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.