21 C 347/2023-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 66 986,40 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že byla prostřednictvím internetu dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta peněžitá částka ve výši 41 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalované č. , č. účtu, , která měla být splacena nejpozději dne , datum, . Žalovaná provedla registraci zadáním osobních údajů, telefonního čísla, emailové adresy, číslem osobního dokladu a identifikace zaměstnavatele na webových stránkách předchůdce žalobce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde se současně seznámil s obchodními podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 41 000 Kč a dále poplatek ve výši 25 986,40 Kč, který byl splatný , datum, . Žalovaná však do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu a to i formou předžalobní upomínky odeslané dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaný dlužnou částku žalobci do podání žaloby neuhradil.2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala.3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila. Má se tak za to, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemá námitek a souhlasí s ním. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud učinil následující skutkový a právní závěr: Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru a úvěr byl žalované poskytnut (§ 2395 o. z.), což bylo zjištěno z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, a z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, . Žalovaná měla úvěr ve výši 41 000 Kč (24 187,58 Kč bylo posláno na jiný účet jako refinancování jiné zápůjčky a zbytek ve výši 16 812,42 Kč byl vyplacen na účet žalované dne , datum, ) vrátit spolu s poplatkem ve výši 25 986,40 Kč ve sjednané době do 1 roku ve 12 měsíčních splátkách po 5 807 Kč od poskytnutí, tj. do , datum, a počínaje dne , datum, . Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ho vrátila, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. Aktivní legitimace žalobce pak plyne z platně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.) ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, zaslaný žalované. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 97 353,58 Kč.5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.6. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Dle § 1803 o. z. se má za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. Dle § 1804 o. z., není-li doba placení úroků ujednána, platí se úroky s jistinou a je-li listina splatná později než za rok, platí se úroky ročně pozadu. Dle § 1806 věty prvé o. z. úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno.7. Dle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Dle § 1880 o. z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva a povinnosti s ní spojená. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.8. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně.10. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o.z.). Bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru žalované, který měla žalovaná vrátit. Na základě včleňovací doložky ve smlouvě se její součástí staly i obchodní podmínky předchůdce žalobce a sazebník (§ 1751 o.z.). Žalovaná tyto předložené listiny nezpochybnila, ani nenamítala, že by se s nimi neseznámila a nebyly součástí smlouvy. Bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátila, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Žalovaná se ve smlouvě zavázala rovněž k hrazení poplatků. Ani ohledně tohoto dluhu žalovaná žádné námitky nevznesla, ani netvrdila a neprokázala, že by dlužné poplatky uhradila či dluh jinak zanikl.11. Nárok na úrok z prodlení pak vzniká ze zákona okamžikem prodlení s placením. Žalovaná neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, věřiteli tak vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení, tj. od , datum, .12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 17 490,40 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 680 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 66 986,40 Kč sestávající z částky 3 780 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 780 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 780 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 240 Kč ve výši 2 570,40 Kč. Náhrada nákladů je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.13. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.