24 C 14/2023-71 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 87 726 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částku 10 687,32 Kč, úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 73 134,64 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3 027,84 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 73 134,64 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 269 798 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, kterou žalovaný podepsal dne , datum, a na základě které byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 64,59 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 338 Kč, což však nečinil, neboť se dostal do prodlení se splácením, v důsledku čehož žalobkyně celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalovaný zaplatil celkem pouze částku 69 394 Kč, žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 84 820,43 Kč (nesplacená jistina a přirostlé úroky ke dni zesplatnění), smluvní pokuty ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 10 687,32 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 73 134,64 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3 027,84 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 73 134,64 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 269 798 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů o příjmu žalovaného, z údajů v registrech NRKI a SOLUS, z hodnocení klienta a z prohlášení dlužníka.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.3. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 64,58 % ročně splácet ve 48 splátkách po 5 338 Kč, celkem se tedy zavázal vrátit částku 224 832 Kč.4. Z oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr s výše uvedenými parametry byl žalobkyní schválen, z dodejky bylo zjištěno, že oznámení bylo žalovanému doručeno dne , datum, .5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že z účtu č. , č. účtu, byla dne , datum, provedena platba ve výši 80 000 Kč ve prospěch účtu , Anonymizováno, .6. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že splácení úvěru bylo rozloženo do 48 splátek po 5 338 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena , datum, a poslední , datum, .7. Z informací o pojištění ve spojení s přihláškou k pojištění bylo zjištěno, že žalovaný se dne , datum, přihlásil ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěry v rozsahu balíčku pojištění B, s měsíčním pojištěným ve výši 654 Kč.8. Z oznámení ze dne , datum, bylo zjištěno, že úvěr byl v důsledku prodlení s úhradou splátky celý zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně úroků, smluvní pokuty a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému odeslána.10. Z karty klienta byly zjištěny jednak parametry úvěru, tj. vyplacená částka ve výši 80 000 Kč, nominální výše úvěru ve výši 224 832 Kč, počet splátek 48, jednak historie splácení, kdy bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek po 5 338 Kč, z toho poslední dne , datum, .11. Z výzev k zaplacení ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínána o úhrady dlužných splátek a byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru.12. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému odeslána.13. Z listiny označené jako „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši 19 000 Kč čistého měsíčně, výdaje má ve výši 3 860 Kč odpovídající životnímu minimu, dále ve výši 2 603 Kč za bydlení a dále platí splátky žalobkyni ve výši 2 269 Kč. Výdaje celkem činí 8 732 Kč a rezerva činí 9 268 Kč. Žalovaný měl bydlet u rodičů, zároveň však uvedl, že bydlí sám. V listině není žádná poznámka o tom, že by žalobkyně disponovala dokladem prokazujícím náklady na bydlení žalovaného.14. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli a o poskytovaném spotřebitelském úvěru, předpokládané zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.15. Z částečného výpisu z účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného, bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet připsána platba z účtu , Anonymizováno, , právnická osoba, . ve výši 18 948 Kč, dne , datum, byla ze stejného účtu připsána částka 20 934 Kč a dne , datum, částka 30 128 Kč.16. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl v registru evidované žádné splátky po splatnosti.17. Z kopií občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně si ověřovala totožnost žalovaného.18. Z ostatních provedených důkazů nebylo zjištěno žádná skutečnost rozhodná pro projednávanou věc.19. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 80 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatil pouze částku 69 394 Kč.20. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.21. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.22. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.23. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smluvního vztahu se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, resp. jí důkazy předložené důkazy jsou pro závěr o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostačující. Žalobkyně nepředložila důkaz o výdajích žalovaného, žádný doklad o výši úhrad spojených s bydlením žalobkyně k dispozici neměla. Žalobkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).24. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/202