31 C 97/2024-42 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částky shora. Žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, SPZ , SPZ, se zdvihovým objemem válců motoru nad , Anonymizováno, cm3, přičemž žalovaný neměl ode dne , datum, do dne , datum, k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Část dlužné částky se skládá ze základu příspěvku ve výši , částka, , který je tvořen zákonnou sazbou , částka, /den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen zákon. Stejné vozidlo nemělo pojištění ještě v době od , datum, do dne , datum, , odtud sazba příspěvku , částka, . Žalovaný je veden také jako provozovatel osobního automobilu, SPZ , SPZ, , přičemž pojištěno nebylo ode dne , datum, do dne , datum, , část dlužné částky se zde skládá ze základu příspěvku ve výši , částka, , který je tvořen zákonnou sazbou , částka, dle objemu válců od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, cm3/den a dále vozu se stejným objemem válců SPZ , SPZ, , které nebylo pojištěno v době od , datum, do dne , datum, a od , datum, do dne , datum, , odtud výše příspěvků , částka, a , částka, . Dále žalobkyně nárokuje v každém případu porušení částku , částka, představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala vždy žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil.2. Žalovaný v průběhu řízení sdělil k věci samé, že vůz SPZ , SPZ, prodal , datum, , vůz SPZ , SPZ, , datum, a vůz SPZ , SPZ, ekologicky zlikvidoval v roce , Anonymizováno, .3. Žalobkyně sporovala pravost smluv, nedoložení přechodu vlastnického práva zaplacením kupní ceny, vznik či trvání smluvního vztahu dle přeškrtnuté smlouvy ze dne , datum, . Zánik u posledního vozu pak dle žalobkyně nijak nezasáhl do předcházející nepojištěné doby.4. Z výzvy ze dne , datum, ,, datum, ,, datum, ,, datum, ,, datum, k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, do nejméně 30 dní zjistil soud, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení příslušného zákonného příspěvku nepojištěného vozidla a poplatku, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel, resp. vlastník, shora uvedeného vozidla a vozidlo nemělo v žalovaném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Žalovanému byla výzva odeslána dle informací o zásilce v den vyhotovení výzvy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu, a i pro případ nevyzvednutí se předpokládá její doručení třetího dne dle § 573 o.z. Vlastnictví a provoz vozidla žalovaným bez pojištění v uváděné době vyplývá z elektronických informací poskytovaných Ministerstvem dopravy. Výzvy žalovanému vždy směřovaly na jeho trvalý pobyt, shodnou adresu uváděl i v průběhu řízení, výzva obsahovala i poučení po potřebě prokázat případného jiného vlastníka, před podáním žaloby žalobkyně ještě upomínala žalovaného a vypravila předžalobní výzvy.5. Žalovaný ke svým tvrzením předložil kupní smlouvu ze dne , datum, k vozu SPZ , SPZ, , ovšem vlastnictví mělo přecházet až se zaplacením kupní ceny. K převodu vozu SPZ , SPZ, předložil kupní smlouvu ze dne , datum, , tak však byla v celé úvodní části o označení smluvní stran a předmětu koupě přeškrtnuta. Dále doložil listiny na č.l. 24-25 ovšem bez předkladu. Kupní smlouvy neměly úředně ověřené podpisy. Z kopie velkého technického průkazu doloženého žalovaným k vozu SPZ , SPZ, zjistil soud zápis zániku vozu , datum, .6. Žalovaným byl výzvou na č.l. 32 ze dne , datum, vyzván k dotvrzení a doložení rozhodných skutečností či navržení důkazů k pravosti smluv, vzniku a jejich trvání a přechodu vlastnického práva, při jednání soudu dne , datum, byla výzva zopakována, stejně tak s upozorněním na nedoložení likvidace před nepojištěnou dobou, vždy s poučením o hrozbě neúspěchu obrany. Na písemnou výzvu žalovaný nereagoval, k jednání soudu se nedostavil, soud jednal pro řádné předvolání bez jeho přítomnosti. Žalovaný byl obesílán vždy na trvalý pobyt v ČR, jinou adresu soudu neoznačil. Žádán se stejným poučením byl i o předklad listin v cizím jazyce.7. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel, resp. vlastník, vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla, zde v souladu § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. Nárok na zaplacení poplatku se opírá o ustanovení § 4 odst. 4 zákona, výše vychází z § 2a vyhlášky č.205/1999 Sb.8. Soud shledal žalobu za důvodnou ohledně příspěvků i poplatků, žalovanému byla vždy vypravena zákonem předpokládaná výzva, v řízení nebylo zjištěno, že by došlo k úhradám či jinému zániku nároku. Změna vlastníka či likvidace vozu nebyla soudu řádně prokázána, důkazní břemeno zde bylo na žalovaném pro zpochybnění pravosti smluv, ze samotných smluv se pravost podpisu bez návrhu dalších důkazů nedala zjistit, přechod vlastnictví byl u jedné ze smluv vázán na zaplacení ceny, i to by bylo třeba doložit, stejně tak doložit či navrhnout důkazy k vzniku a trvání jednoho ze smluvních vztahů, doba zániku vozu SPZ , SPZ, dle evidence v technickém průkazu skutečně nezasahovala do nepojištěného období a nic jiného prokázáno nebylo. Po 30 dnech od doručení v souladu se zákonem se tak dostal žalovaný do prodlení se zaplacením, soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně jej požadoval po lhůtě delší v souladu s výzvami. Protože žalovaný neprokázal svou obranu, žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dále za úkony vyjádření k obraně žalovaného a účast při jednání náleží již vyšší odměna po , částka, dle § 14b odst 3 a § 7 a.t. a dvě paušální náhrady po , částka, dle § 14b odst. 5 písm.b) a.t. Advokát žalobkyně vážil cestu k jednání z místa svého sídle v Praze, žádá proto nahradit i 6 půlhodin za promeškaný čas cesty tam a zpět po , částka, dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a.t. a náhradu cestovních výdajů dle vyhl.č. 398/2023 Sb. pro celkovou cestu 219 km při náhradě , částka, za 1 Km za používání vozu, spotřebě 5,8l na 100 km a ceně benzínu , částka, na litr, odtud v souladu s doloženým velkým technickým průkazem užité vozu Volkswagen 7, , částka, na 1 km, tedy , částka, na 219 km. Protože advokát je plátce daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jsou zvýšeny náklady i o daň. Celkem náklady činí , částka, .10. Žalovaný je státním občanem Bulharska s trvalým pobytem v ČR. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v čl. 4 stanoví příslušnost českého soudu dle pobytu žalovaného. Pro mimosmluvní závazky se odpovědnost za porušení řídí právem dle místa porušení podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne , datum, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), čl. 4, rozhodné proto bylo právo české.