13 C 22/2025-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne 10. 9. 2024 zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, jehož předmětem učinila pohledávky své právní předchůdkyně, společnosti , právnická osoba, (dále jen Zaplo) ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené se žalovanou dne 20. 4. 2022 s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr 50 000 Kč, který se zavázala s příslušenstvím vrátit do 20. 5. 2025. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, o uzavření žádala žalovaná na webových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnila registrační údaje do formuláře, totožnost prokázala verifikační platbou a kopií občanského průkazu. Protože žalovaná řádně nesplácela, došlo k zesplatnění celého úvěru k 20. 11. 2023.2. Předmětem řízení tak žalobkyně učinila samotnou úvěrovou jistinu 39 363,78 Kč, kterou žalovaná nevrátila, úrok z úvěru , částka, , smluvní pokutu k datu zesplatnění 231,47 Kč a dále zákonný úrok z prodlení plynoucí ve výši 15 % ročně ze žalované částky ode dne , datum, do zaplacení. Již v žalobě i sama žalobkyně uvedla, že pokud by jí neměla být částka přiznána z titulu úvěrové smlouvy, pak jí náleží vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu žalované jistiny, o kterou se žalovaná obohatila. Ke zkoumání úvěruschopnosti sdělila žalobkyně, že dokumentací o příjmech a výdajích žalované nedisponuje.3. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila. Nařízeného jednání se stejně jako žalující strana nezúčastnila, po celou dobu řízení zůstala pasivní, na zákonné doručovací adrese si nepřebírala listovní zásilky.4. Soud tak provedl jen důkazy, které navrhla a předložila žalobkyně. Konkrétně smlouvou ze dne , datum, , ze které zjistil, že ji mělo uzavřít , Anonymizováno, se žalovanou, a jejím předmětem byl spotřebitelský neúčelový úvěr na 50 000 Kč se splatností 36 měsíců a úrokem 56,72 % ročně. Z výpisu z účtu společnosti , Anonymizováno, vedeného u , Anonymizováno, a. s. bylo zjištěno, že 20. 12. 2021 byla připsána od žalované okamžitá platba 1 Kč z účtu č. , č. účtu, . Na tento účet byla dle výpisu společnosti , Anonymizováno, vedeného u , Anonymizováno, a. s. dne 20. 4. 2022 vyplacena částka 50 000 Kč s údajem „půjčka od , Anonymizováno, č. , hodnota, “. Společnost Zaplo pak s datem 15. 12. 2023 sama žalované sepsala oznámení o postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely smlouvu o postoupení.5. Právně měla být uzavřena mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu měla žalovaná uzavřít jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto ze smlouvy nevyplývá). Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně zjevně vědoma, neboť namísto tvrzení k tomu rovnou sdělovala, že nárokuje vrácení úvěrové jistiny případně z titulu bezdůvodného obohacení, a k jednání, kde by mohla být vyzvána k doplnění tvrzení a poučena o následcích, se nedostavila. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, a navíc v době přiměřené jeho možnostem.6. Žaloba je proto důvodná co do částky 12 085,67 Kč na úvěrové jistině, což je rozdíl mezi původně poskytnutými 50 000 Kč, které žalovaná obdržela, jak bylo v řízení prokázáno, a částkou 37 914,33 Kč, kterou sama žalobkyně uvedla jako zaplacenou. Že by bylo uhrazeno více, žalovaná nejen neprokázala, ale v řízení ani netvrdila. Současně se nijak nevyjádřila ani ke svým poměrům v současné době a schopnosti zbývající dluh uhradit.7. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel, a rovněž vycházet z toho, že je žalována pohledávka, která není dosud splatná.8. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.9. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.10. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.11. Ve zde souzeném případě žalovaná přestala platit a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má žalovaná hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalované, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť ho žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaná dostavila k jednání a objasnila zde své možnosti, mohlo by být ještě rozhodnuto o splátkách, ve kterých zbývající dluh v rozsahu dosud nevrácené částky vyrovná, pokud není objektivně schopna jej uhradit najednou. Na to jí totiž v důsledku neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele úvěru vzniklo právo. V citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit. Jinak, než v návaznosti na takto stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalované prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit.12. Splatnost dříve řešena nebyla nijak, tj. nemohl ani vzniknout vedle jistiny dříve nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., než bude porušena povinnost uhradit dle tohoto rozhodnutí, které je ohledně nové splatnosti první. Jak totiž Nejvyšší