13 C 81/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vrácení úvěrové jistiny 10 000 Kč poskytnuté žalované její právní předchůdkyní na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2023, která jí byla zaslána na bankovní účet, a dále sjednaného poplatku 6 799,34 Kč z úvěru s tím, že úvěr nebyl k 19. 10. 2023 splacen. Tvrdila, že prostřednictvím www., Anonymizováno, .cz byla uzavřena smlouva, resp. podána žádost a po schválení smlouva uzavřena SMS kódem. Pohledávka byla postoupena žalobkyni původní věřitelkou , právnická osoba, . smlouvou uzavřenou 5. 3. 2025. Ode dne 20. 10. 2023 nárokovala žalobkyně ještě zákonný úrok z prodlení až do zaplacení.2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti uvedla v žalobě žalobkyně, že došlo k lustraci ve veřejně dostupných databázích, žádný důkaz k tomu však nemá. K výzvě soudu ohledně konkrétních příjmů a výdajů, které měly být posuzovány, žalobkyně žádné nedotvrdila s tím, že zpětně není schopna ovlivnit způsob provádění prověřování předchůdkyně. Žalovaná sama měla odesláním žádosti potvrdit, že své možnosti zvážila, proto předchůdkyně nepojala podezření o neschopnosti splácet. V dobré víře věří, že předchůdkyně prověřovala dostatečně, ale ničím nedisponuje.3. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, a k nařízenému jednání se nedostavila.4. Ze smlouvy o úvěru č. S0006595517095829 ze dne 19. 7. 2023 soud zjistil, že žalované měl být poskytnut spotřebitelský úvěr společností , právnická osoba, . ve výši 10 000 Kč, kdy v údajích o žalované je uvedeno její bankovní spojení, účet č. , č. účtu, , a poskytnutí úvěru bylo sjednáno 20. 7. 2023. Z potvrzení o platbě vystaveného , právnická osoba, . vyplývá, že , právnická osoba, . ze svého účtu převedla 10 000 Kč na číslo účtu žalované, platba byla zadána 19. 7. 2023.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi , právnická osoba, . a žalobkyní soud dále zjistil, že jde o dílčí smlouvu podepsanou 28. 2. 2025 a 5. 3. 2025. Postoupeno bylo 405 pohledávek dle přílohy č. , hodnota, – seznamu. Připojen byl seznam, kde se nachází číslo smlouvy žalované, její osobní údaje i žalovaná výše pohledávky.6. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, čehož si byla žalobkyně vědoma, neboť již v žalobě uvedla, že pokud by soud neměl nárok prokázaný z titulu smlouvy, nechť jí přizná jistinu k vrácení z titulu bezdůvodného obohacení.7. Pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, a navíc v době přiměřené jeho možnostem.8. Nelze akceptovat, že žalobkyně nemá vliv na to, jak postupovala její předchůdkyně, ani že věří, že poskytovatel úvěru postupoval řádně. Nic takového není rozhodující, je na žalobkyni, aby se rozhodla, zda pohledávku s takovou dokumentací, resp. bez ní koupí, či nikoliv. Podstatné ani není to, co prohlásila žalovaná, či podepsala, neboť její ujištění nemůže nahradit povinnost poskytovatele úvěru, aby si vyžádal informace o příjmech a výdajích, a aby je skutečně prověřil. Takovou povinnost nemůže nahradit již z podstaty prohlášení samotného dlužníka.9. Žaloba je proto důvodná co do úvěrové jistiny, kterou žalovaná obdržela, jak bylo v řízení prokázáno. Že by bylo něco uhrazeno, žalovaná nejen neprokázala, ale v řízení ani netvrdila. Současně se nijak nevyjádřila ani ke svým poměrům v současné době a schopnosti dluh z neplatné úvěrové smlouvy v režimu speciálního bezdůvodného obohacení uhradit.10. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel, a rovněž vycházet z toho, že je žalována pohledávka, která není dosud splatná.11. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.12. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.13. V citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit. Jinak, než v návaznosti na takto stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalované prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit.14. Splatnost dříve řešena nebyla nijak, tj. nemohl ani vzniknout vedle jistiny dříve nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., než bude porušena povinnost uhradit dle tohoto rozhodnutí, které je ohledně nové splatnosti první, a která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.15. Ani ochrana dlužníka ovšem nemůže být bezbřehá, a poskytovaná bez jeho nezbytné součinnosti. Jestliže má soud dobu plnění stanovit podle jeho možností, nelze dojít k absurdnímu závěru, že pokud je dlužník netvrdí a neprokáže, není zjištěno, zda je vůbec schopen platit, a tedy plnění neuložit. Je na žalovaném dlužníkovi, aby umožnil jeho možnosti za stavu neplatné smlouvy v řízení zjistit, a tím dosáhnout na ochranu spočívající v další možnosti přiměřeného splácení, či dokonce výjimečného odkladu platby. Jedná se o ustanovení, ze kterých chce on případně dovozovat svůj nárok a čerpat ochranu. Jestliže se tak nedostaví k nařízenému jednání, ani jinak do doby rozhodnutí v řízení nevyjasní a nedoloží své možnosti, o čemž by soud případně i poučil a vyzval k doplnění tvrzení i důkazů, pak se mu takové ochrany na úkor věřitele nemůže dostat. Jeho liknavostí v soudním řízení ochrana končí, a soud pak nemá jinou možnost než uložit důvodné plnění spočívající ve vrácení toho, co bylo poskytnuto, v základní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. Soud proto přiznal žalobkyni, která prokázala, že nabyla ve smyslu § 1879 a násl. o. z. pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, žalovanou jistinu v základní třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, když k rozložení do splátek či odkladu nebylo pro pasivitu žalované možno zjistit a řešit rozhodné skutečnosti. Jde k tíži samotné žalované, že neumožnila zjištění svých možností v současné době, aby jim plnění bylo případně přizpůsobeno. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, neboť jí nelze přiznat s odkazem na shora uvedené úrok z prodlení, ke kterému dosud nedošlo.17. Náhradu nákladů soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., nikomu nep