1 C 288/2020-30 — Okresní soud v Lounech

Manžel se návrhem podaným dne 23. 11. 2020 domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků neplní svoji funkci, když manželé spolu od září roku 2020 nežijí, neboť manželka se ze společného bydliště na adrese [adresa manžela a manžela]. Zprvu se do společného bydliště vracela, občas zde přespala, ale 11. 10. 2020 manželovi sdělila, že má kamaráda a je rozhodnuta. Od té doby byla doma pouze pro své věci. Příčiny rozvratu manželství manžel spatřoval v tom, že manželka se v průběhu manželství změnila, věnovala se sobě a svým zájmům na úkor péče o domácnost a rodinu. Z manželství se narodily dvě děti a to syn [jméno], [datum narození], který je již zletilý, a dosud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manžela], [datum narození]. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla nezletilá [jméno] svěřena pro dobu po rozvodu do péče otce a matce bylo stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2021. Manželka se k jednání nedostavila, svoji neúčast omluvila tím, že v současné době pracuje v zahraničí, a k návrhu se vyjádřila. Uvedla, že s rozvodem manželství souhlasí, neboť manželství je hluboce rozvráceno a nelze očekávat obnovení společného soužití. Z oddacího listu, účastnické výpovědi manžela, jeho občanského průkazu, písemného vyjádření manželky, spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka], usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. [číslo jednací] a návrhu manželky ve věci sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 25. května 2002 před [stát. instituce], okres Louny. Z výpovědi manžela vyplynulo, že manželství uzavíral z lásky a cítil se v manželství spokojen. Vadila mu však postupná změna v chování manželky, která se zvýraznila v době, kdy začala pracovat v [anonymizováno]. Postupně se soustřeďovala stále více na sebe a přestávala se starat o rodinu a domácnost. Své výdělky do domácnosti nedávala, kupovala něco dětem i do domácnosti, ale jinak nakládala s penězi podle sebe. Společné soužití bylo ukončeno v září 2020, kdy se manželka odstěhovala k sestře. O obnovení soužití neměla zájem a manželovi to sdělila v polovině října 2020. Z návrhu manželky na rozvod manželství, kterým bylo zahájeno řízení ve věci Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že manželka návrh podala 24. 2. 2021 a odůvodnila jej tím, že mezi manžely panovaly rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech co se týče vedení společné domácnosti. Shledávala manželství rozvráceným z důvodu dlouhodobých hádek kvůli financím, výchově dětí i péči o domácnost. Manželovi vytýkala požívání alkoholu, agresivitu a výčitky a uvedla, že sama si našla přítele. Řízení bylo zastaveno usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 3. března 2021 z důvodu uvedeného v ustanovení § 83 odst. 1 o.s.ř. Poměry nezl. [jméno] pro dobu po rozvodu byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla nezletilá [jméno] svěřena pro dobu po rozvodu do péče otce a matce bylo stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 7. 2021. Soud v této věci upustil od výslechu manželky, když měl k dispozici její písemné vyjádření, z něhož je zřejmé, že mezi účastníky není žádný rozpor, pokud jde o existenci rozvratu manželství i dobu jeho trvání a současně soud shledal, že výslech manželky by byl spojen s nepřiměřenými obtížemi, s ohledem na vzdálenost bydliště manželky od sídla procesního soudu. Podle § 755 o.z. v platném znění, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 o.z. v platném znění, soud, který rozhoduje o rozvodu manželství zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody (§ 755 odst. 2 písm. a zák. č. 89/2012 Sb.), popř. v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel, a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (§ 755 odst. 2 písm. b zákona č. 89/2012 Sb.). Z provedených důkazů soud jednoznačně uzavřel, že soužití účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, když manželé spolu nežijí po dobu více než 1 roku. Z žádného důkazu nebyly zjištěny skutečnosti, které by rozvodu manželství bránily spočívající v zájmech nezletilého dítěte nebo zájmu manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel. Ze stanovisek a podání obou manželů soud uzavřel, že ukončení společného soužití předcházelo období konfliktů a neshod dotýkajících se vedení společné domácnosti, výchovy dětí i finančního hospodaření. Oba manželé se cítili v manželství nespokojení a manželka svoji nespokojenost v manželství řešila svým odstěhováním ze společného bydliště v září roku 2020, což vedlo k definitivnímu rozvratu manželských vztahů. Manželství účastníků je tak po delší dobu pouhým formálním svazkem. Vzhledem k době, po kterou spolu účastníci nežijí a stanovisku každého z nich k další existenci manželství, nelze očekávat, že by mohlo dojít obnovení soužití a nelze předpokládat, že by manželství účastníků mohlo opět své společenské funkce plnit, když příčinu rozvratu manželství soud shledává v povahových odlišnostech a z toho vyplývajících neshodách mezi manžely. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud proto návrhu vyhověl a manželství účastníků podle § 755 občanského zákoníku, rozvedl. Dle ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. V projednávané věci soud neshledal žádné skutečnosti, pro které by bylo možno jednomu z manželů právo na náhradu nákladů řízení přiznat a rozhodl proto tak, jak je v odst. II. výrokové části rozhodnutí uvedeno.