14 C 175/2020-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 29.4.2020 a jeho doplnění ze dne 29.6.2020 domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku ve výši 4 358,17 Kč s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému dne [datum] vyplacena na jeho účet částka ve výši 4 999 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit v devíti měsíčních splátkách po 977 Kč, počínaje červencem 2012. Žalovaný však svou povinnost dosud nesplnil, když žalovanému uhradil pouze jedinou splátku. Žalovaná strana tak v současné době požaduje úhradu nesplacené jistiny a úroku ve výši 13,4 %. Žalobkyně v žalobě řádně specifikovala, jakým způsobem tak dospěla k výpočtu žalované částky, přičemž současně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 288 Kč, když její výpočet je řádně v žalobě specifikován. Pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení, když rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], vydal dne 10.1.2013 rozhodčí nález č.j. 101Rozh 6218/2012 – 7, kterým bylo žalovanému uloženo uhradit částku ve výši 12 746 Kč s příslušenstvím a na základě tohoto nálezu byla vedena exekuce, která byla usnesením Okresního soudu v Lounech č.j. 36 EXE 3418/2013 – 43 ze dne 27.6.2019 ve spojení s usnesením KS v Ústí nad Labem, č.j. 12 Co 221/2019 – 71 ze dne 26.2.2020 zastavena. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení předmětné částky ve lhůta 30ti dnů od nabytí právní moci usnesení o zastavení exekuce, když se z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce domáhá svých práv vyplývajících ze smlouvy o úvěru soudní cestou. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný v zákonné lhůtě odpor, když vznesl námitku promlčení, neboť dle jeho názoru byla smlouva o revolvingovém úvěru sjednána v rozporu se zákonem a byla od samého počátku neplatná. 3. Žalovaná s tímto odporem proti platebnímu rozkazu nesouhlasila, rozsáhle se ve věci dne 24.8.2020 vyjádřila a soud následně ve věci nařídil jednání, kterého se účastnil pouze právní zástupce žalobkyně, žalovaný se jednání nezúčastnil, a to bez jakékoliv omluvy a ve věci tak zůstal po podání odporu již zcela pasivní. 4. Ve výše uvedených souvislostech soud zdůrazňuje, že žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu nijak nezpochybnil výši žalované částky, pouze uplatnil námitku promlčení, kterou i zdůvodnil. 5. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, když ze smlouvy o úvěru číslo: [číslo] ze dne [datum] má za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 4 999 Kč s dobou trvání splácení ve výši 9ti měsíců po 997 Kč při dohodnuté úrokové sazbě, kterou však žalobkyně nyní požaduje v rozsahu nižším. Je nutné zdůraznit, že v této smlouvě byla posuzována i schopnost klienta – žalovaného splácet úvěr a žalovaný svým podpisem v této smlouvě svou schopnost splácet dluh jednoznačně potvrdil. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně předmětnou částku nechala žalovanému připsat na jeho účet. Je však nutné v této souvislosti zdůraznit, že žalovaný ve svém odporu proti platebnímu rozkazu výši dlužné částky nijak nerozporoval. Soud dále provedl důkaz rozhodčí smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne 1.6.2012, když tato rozhodčí smlouva byla také uzavřena nepochybně platně a řádně, když za zcela zásadní skutečnost z tohoto důkazu soud považuje to, že rozhodcem pro případné rozhodčí řízení je stanoven [titul] [jméno] [příjmení], advokát se sídlem v [obec], který později v příslušném rozhodčím řízení skutečně rozhodoval. Z rozhodčího nálezu [titul] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že rozhodčí nález č.j. 101 Rozh 6218 2012 – 7 ze dne 10.1.2013, který nabyl právní moci dne 17.1.2013, byl vydán totožným rozhodcem, který je specifikován pro případ rozhodování i ve výše uvedené rozhodčí smlouvě. Z usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. 36 EXE 3418/2013 – 43 ze dne 27.6.2019 má soud za prokázané, že příslušná exekuce, o které bylo rozhodnuto na základě výše uvedeného rozhodčího nálezu, byla zastavena, a to ve spojení s usnesením KS v Ústí nad Labem č.j. 12 Co 221/2019 – 71 ze dne 26.2.2020, které nabylo právní moci dne 17.4.2020. V této souvislosti soud připomíná, že příslušná žaloba v této věci byla podána u Okresního soudu v Lounech dne 29.4.2020. 6. Soud shrnul tyto důkazy v celkovém hodnocení věci, které následně posoudil podle práva. Z výše uvedených skutečností má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena dne 1.6.2012 smlouva o úvěru, přičemž žalovaný nijak nezpochybnil výši předmětné dlužné částky. Soud považuje za prokázané, že částka ve výši 4 999 Kč byla žalovanému řádně připsána na účet a nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil částku vyšší, než je tvrzeno v žalobě a současně bylo prokázáno z předžalobní upomínky ze dne 20.4.2020, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit řádně smírnou cestou. Jak je již výše uvedeno, z rozhodčí smlouvy má soud za prokázané, že příslušný rozhodce byl skutečně specifikován v rozhodčí smlouvě a současně soud považuje za prokázané, že příslušné exekuční řízení bylo řádně zastaveno a toto rozhodnutí o zastavení exekučního řízení nabylo právní moci dne 17.4.2020. 7. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku platného v době uzavření smlouvy se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla řádně uzavřena, žalovanému byla příslušná částka řádně poskytnuta a dluh v tvrzené výši uhrazen nebyl, což žalovaný ani nezpochybnil. 8. Podle ustanovení § 387 odst. 1 obchodního zákoníku se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem, přičemž podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky. S ohledem na vznesenou námitku promlčení žalovaným byl soud nucen se důsledně zabývat touto vznesenou námitkou. Je nutné zdůraznit, že žalovaný se nemýlí pokud ve svém odporu proti platebnímu rozkazu odkazuje na usnesení NSĆR, sp. zn. 31 Cdo 1945/2011 ze dne 11.5.2011 a nemýlí se ani v tom, že za neústavní postup lze přičítat rozhodčí žaloby, které byly podány vědomě po uvedeném datu. Je však nutné zdůraznit zcela zásadní skutečnost, že toto rozhodnutí NSČR se týkalo rozhodčích doložek, případně rozhodčích smluv, které neobsahují přímé určení rozhodce a takováto rozhodčí smlouva by pak byla neplatná. V tomto případě však, jak již bylo výše zdůrazněno je specifikována osoba rozhodce v rozhodčí smlouvě řádně podepsanou žalovaným a touto osobou byl specifikován [titul] [jméno] [příjmení], advokát se sídlem v [obec], který později příslušný rozhodčí nález skutečně vydal. V tomto případě tedy závěry výše uvedeného rozhodnutí NSČR nelze použít, neboť mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena samostatné rozhodčí smlouva obsahující řádně označení příslušného rozhodce. V tomto směru soud pokazuje na příslušnou judikaturu, když např. podle rozhodnutí NSČR sp. zn. 20 Cdo 2927/2016 ze dne 1.9.2016 byl shledán i počet 13ti uvedených rozhodců jako přijatelný a platně sjednaný. Současně soud odkazuje na rozhodnutí NSČR sp. zn. 23 Cdo 1201/2009 ze dne 29.6.2010, dle kterého nemůže jít k tíži smluvní strany, že druhá smluvní strana si počíná tak neopatrně, že ignoruje zásadu obezřetnosti, když soud má za to, že rozhodčí smlouva uzavřená dne 1.6.2012 je přehledně a srozumitelně sepsána a není problematické porozumět jejímu obsahu. 9. Soud je nucen se ztotožnit s tvrzením žalobkyně, že rozhodčí smlouva byla sjednána řádně v souladu s tehdy platnou zákonnou úpravou a judikaturou a jednalo se o platnou rozhodčí smlouvu a rozhodčí žaloba podaná na základě takovéto rozhodčí smlouvy měla zcela jednoznačně za následek stavění běhu promlčecí doby. Poukaz žalobkyně na rozhodnutí NSČR 23 ICdo 19/2015 ze dne 1.6.2016 a 29. ICdo 41/2014 ze dne 30.6.2016 je tak zcela případný. 10. Jak je opakovaně výše zdůrazněno, příslušné usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 17.4.2020 a žaloba byla podána dne 29.4.2020. Je tedy zjevné, že žalobkyně se domáhala svých práv u prvostupňového soudu bez zbytečného odkladu, za kterou je, jak vyplývá z příslušné judikatury stanovena lhůta 30. dnů. Je tak zjevné, že k uplatnění promlčeného nároku tak dojít nemohlo, když soud odkazuje i na rozhodnutí NSČR sp. zn. 28 Cdo 4180/2013 ze dne 17.3.2014, sp. zn. 30 Cdo 3825/2011 ze dne 17.10.2012, případně sp. zn. 25 Cdo 4223/2016 ze dne 20.12.2016, ze kterých vyplývá, že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům, přičemž by se jednalo o výraz zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil. V souladu se všemi výše uvedenými skutečnostmi soudu nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který je požadován řádně v zákonné výši. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež