11 C 135/2022-146 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 13 052,69 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 24. 7. 2017 smlouvu o osobní kreditní kartě č. [bankovní účet] na základě které mohla žalovaná čerpat úvěr až do 10 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 22,9 %. Žalovaná celkem za dobu trvání úvěrového vztahu čerpala částku 33 949,21 Kč. Žalobkyně z důvodu porušení podmínek smlouvy dopisem ze dne 31. 1. 2022 od smlouvy odstoupila a žalované vznikla povinnost splatit vyčerpanou jistinu včetně úroků, cen a poplatků. Žalovanou pohledávku tvoří nesplacená jistina ve výši 9 390,92 Kč, úroky ve výši 1 631,97 Kč, úroky z prodlení ve výši 95,27 Kč a poplatky ve výši 3 661,77 Kč. Žalovaná neměla v době poskytnutí úvěru žádné další dluhy mimo žalobkyně, nebylo vůči ní zahájeno insolvenční řízení, trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního úřadu, byla svobodná a neměla žádnou vyživovací povinnost. Žalovaná uvedla příjem ve výši 19 000 Kč dostačující pro potenciální splátky ve výši 300 Kč, kontrolou příjmů dle běžného účtu činil příjem 21 121 Kč, žalovaná uvedla výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje 1 000 Kč, žalobkyně pak vycházela z výdajů ve výši 6 746 Kč, které tvoří výdaje na pojištění 1 000 Kč, výdaje na bydlení 2 336 Kč (částka vyplývající ze statistických údajů) a částka životního minima ve výši 3 410 Kč. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se jednání nedostavila ani se neomluvila. Zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že žalobkyně nespoléhala jen na předpokládané výdaje žalované, ale prověřovala též pohyby na jejím účtu. 3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 24. 7. 2017, standardní informace o spotřebitelském úvěru, oznámení žalobkyně o úrokových sazbách, podmínek osobních kreditních karet, všeobecných obchodních podmínek, odstoupení od smlouvy ze dne 31. 1. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalované ve výši 10 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala platit ke dni uzavření smlouvy roční úrok 22,9 %, když výše úroku se může měnit v souladu s podmínkami, výše měsíční splátky činila 3 % z vyčerpané jistiny a splatné úroky, minimálně částku 100 Kč, splatnou do 25. dne v měsíci, a to automaticky z účtu žalované u žalobkyně. Dle podmínek osobních kreditních karet byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení s úhradou peněžitého dluhu odstoupit od smlouvy. V případě odstoupení od smlouvy má žalobkyně právo na úroky, které vzniknou po odstoupení až do celkového uhrazení dlužné částky. Dle výpisů z účtů ke kreditní kartě žalovaná úvěr opakovaně čerpala. Tyto výpisy prokazují žalovanou částku. Dopisem ze dne 29. 6. 2021 byla žalovaná upomínána o zaplacení dluhu po splatnosti. Dopisem ze dne 31. 1. 2022 žalobkyně odstoupila od výše uvedené smlouvy z důvodu prodlení žalované. Dopisem ze dne 14. 2. 2022 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k zaplacení nejpozději do sedmi dnů ode dne odeslání s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě. 5. Žalobkyně dále předložila negativní výpis z insolvenčního rejstříku týkající se žalované, žádost ze dne 24. 7. 2017, podle které žalovaná uvedla příjmy a výdaje uvedené v bodě 1. tohoto rozsudku, náhled z vnitřního systému žalobkyně, podle kterého žalovaná neměla záznam v systému BRKI/NRKI. Dále předložila výpisy z účtu žalované vedené u žalobkyně za červen 2017 a červenec 2017, které prokazují, že žalované byla na účet poukázána v červnu 2017 částka 16 707 Kč a v červenci 2017 byly poukázány dvě částky v celkové výši 31 914 Kč označené jako mzda. Konečný zůstatek na účtu v červnu 2017 činil 4 732,14 Kč a v červenci 2017 činil 6 937,47 Kč. 6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva. 7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Toto prověření bylo dle názoru soudu provedeno dostatečně, když žalobkyně prověřovala jak příjmy, tak výdaje žalované. I když faktické výdaje žalované byly vyšší než předpokládané, stále zůstatek na účtu umožňoval žalované hrazení sjednaných splátek. Žalobkyně prověřovala žalovanou i náhledem do dlužnických registrů. Žalovaná úvěr řádně nesplácela a žalobkyně v souladu se smlouvou od smlouvy odstoupila, a to až v lednu 2022. Soud proto shledal nárok žalobkyně za důvodný a návrhu vyhověl. V souladu se smluvním ujednáním má žalobkyně nárok na úrok do zaplacení nesplacené jistiny. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého byla v řízení úspěšná žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 442 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), jeden úkon v poloviční výši 150 Kč (jednoduchá formulářová výzva k plnění), jeden úkon právní služby dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 1 660 Kč (účast na jednání soudu dne 31. 10. 2022), tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., jeden režijní paušál dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 632,10 Kč. Soud má za to, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 120/2014 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle soudu jedná o tzv.„ formulářovou žalobu“ mající podobu využitého (ustáleného) vzoru, kterou je uplatňován nárok vůči spotřebiteli ze smlouvy o úvěru (skutkově i právně obdobné věci), kdy je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, vymáhané plnění nepřesahuje 50 000 Kč. Tato právní úprava vychází ze skutečnosti, kdy pro advokáta žalobce je méně náročné provádění opakujících se úkonů právní služby než v případě individuálně specifikované věci. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.