7 C 184/2021-22 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 040 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný použil veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobkyně a nevykázal se na výzvu kontrolního orgánu platným jízdním dokladem. Žalovaný cestoval prostředkem MHD provozované žalobkyní dle hlášení o provedené přepravní kontrole dne 5. 2. 2020 na lince [číslo] – dráha. Žalovaný cestoval prostředkem MHD provozované žalobkyní dle hlášení o provedené přepravní kontrole dne 28. 1. 2020 na lince [číslo] – [anonymizováno]. Při provedených kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný však neuhradil jízdné ve výši 20 Kč (2x) ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (2x) a to i přes zaslanou výzvu k plnění. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil k výzvě soudu dle usnesení č. j. 7C 184/2021-15 ze dne 6. 10. 2021. Zásilka pro žalovaného, který si ji nevyzvedl, byla dne 4. 11. 2021 uložena a připravena k vyzvednutí a 10. dnem od uvedeného data se má za doručenou. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 5. 2. 2020 a ze dne 28. 1. 2020 podepsaných žalovaným, výňatku ze Smluvních přepravních podmínek, nabývajících účinnosti od 1. 1. 2018, předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 2. 2020, doručenky bylo možné uzavřít, že žalovaný cestoval dne 5. 2. 2020 a dne 28. 1. 2020 bez platného jízdního dokladu. Při kontrole byla totožnost žalovaného ověřena občanským průkazem a bylo mu uloženo zaplatit jízdné za dvě jízdy ve výši 40 Kč (2 x 20Kč) a přirážku k jízdnému ve výši 3 000 Kč (2 x 1 500 Kč) dle smluvních přepravních podmínek žalobce. Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému zaslána žalobcem na adresu jeho bydliště. Zásilka byla zasílána na adresu žalovaného uvedenou v záznamu o provedené přepravní kontrole a byla převzata dne 10. 12. 2020 [jméno] [příjmení]. Shora zjištěný stav soud posoudil po právní stránce. Nastoupením do prostředku veřejné dopravy, který provozuje žalobkyně, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o přepravě osoby dle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, jejímž obsahem je závazek žalobkyně přepravit žalovaného a závazek žalovaného zaplatit jízdné. Žalovaný tím, že v uvedených dnech cestoval hromadnou dopravou provozovanou žalobkyní a při provedené kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem, porušil povinnost uloženou v ustanovení § 37 odst. 5 z. č. 266/1994Sb. zákona o drahách. V daném případě činila přirážka 3 000Kč za dva přestupky (2 x 1 500 Kč) a nepřesáhla tak částku uvedenou v § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci částku ve výši 40 Kč (2x 20Kč) odpovídající nezaplacenému jízdnému, a částku ve výši 3 000 Kč odpovídající nezaplacené přirážce, uhradil. Soud žalovanému proto uložil povinnost zaplatit částku ve výši 3 040 Kč a přiznal žalobkyni i příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle vyhlášky č. 351/20013 Sb.). Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud jí přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dvakrát režijní paušál po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů. Paušální náhrada hotových výdajů ve výši stanovené dle § 14b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. byla přiznána v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb. (§ 1 odst. 3). Žalobkyně doložila, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení předžalobní výzvou k plnění ze dne 2. 12. 2020. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.