7 C 192/2021-37 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 549 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel se žalovaným prostřednictvím sítě internet webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet žalovaný akceptoval návrh smlouvy, dne 10. 5. 2016 vyplatil žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr měl být dle ujednání stran splacen nejpozději do 9. 6. 2016. Registrace žalovaného proběhla zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, emailové adresy a poté mu byl zřízen uživatelský účet. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření schopnosti úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 2 000 Kč, sjednaný poplatek ve výši 549 Kč z poskytnutí úvěru a úrok z prodlení z těchto částek. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 se společností [právnická osoba], [IČO]. Dne 2. 2. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka a oznámení o postoupení pohledávky. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému a ve věci bylo nařízeno jednání na den 10. 1. 2022. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán a ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svoji neúčast u jednání nařízeného na den 10. 1. 2022 omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti. 3. Žalobkyně předložila smlouvu o zápůjčce, rozhodčí smlouvu ze dne 10. 5. 2016, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020, předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 2. 2. 2021, všeobecné obchodní podmínky, smlouvu o postoupení pohledávky, přílohu [číslo] seznam pohledávek, podací lístek z 2. 2. 2021. Ze smlouvy o zápůjčce vyplývá, že původní věřitel poskytuje klientovi zápůjčku ve výši 2 000 Kč bankovním převodem na účet klienta. Tato listina neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného, který se měl zavázat k vrácení této částky a zaplacení poplatku za zápůjčku ve výši 5 490 Kč se splatností do 9. 6. 2016. Dle zprávy [právnická osoba] ze dne 19. 10. 2021 byla dne 10. 5. 2016 připsána na účet žalovaného č. [bankovní účet] částka 2 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno]. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 podaným téhož dne k přepravě vyrozuměl žalovaného předchozí věřitel o tom, že pohledávku postoupil žalobkyni. 4. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby nedocházelo k vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o.s.ř. Účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil žalobou tvrzené znění smlouvy o úvěru. Ve věci bylo prokázáno, že částka 2 000 Kč byla připsána na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve lhůtě splatnosti, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací nároku účastníky, ale skutková zjištění podřadí příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. V situaci, kdy prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se domáhá, nemůže soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. V projednávané věci bylo doloženo provedení platby na účet žalovaného, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je tak možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 podané k přepravě dne 2. 2. 2021. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 6. 2. 2021. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o nutnosti předložit doklady prokazující řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Důsledně tomu, co je výše uvedeno soud ve zbývající výši žalobu zamítl. 5. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci měla žalobkyně částečný úspěch v rozsahu 56,92 % Náklady v celkové výši 1 489 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměny za zastupování advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč (§14b) a 21 % DPH. Žalobkyni byla přiznaná náhrada nákladů řízení v poměrné výši 847,54Kč a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění, k rukám právního zástupce žalobkyně dle ustanovení (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o. s. ř.).