11 C 145/2023-177 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 98 936,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 12. 3. 2019 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 98 636,89 Kč, který měl být splacen dne 20. 5. 2022. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové schránky, po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru, po prověření úvěruschopnosti, byl žalovanému zaslán konkrétní návrh smlouvy. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] pod var. symbolem, který žalobkyně následně opravila na symbol [číslo]. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného zápůjčku splatit. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 454 352 Kč a uhradil celkem 504 399 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020. 2. Na základě částečného zpětvzetí žaloby žalobkyně ze dne 4. 1. 2023 bylo řízení usnesením Okresního soudu v Lounech č. j. EPR 276976/2022-10 ze dne 8. 3. 2023 co do částky 34 687,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení zastaveno. Podáním doručeným soudu dne 13. 9. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím, když žalovaný uhradil po podání žaloby dne 1. 9. 2023 částku 10 000 Kč a dne 12. 9. 2023 částku 10 000 Kč. Usnesením Okresního soudu v Lounech čj. 11 C 145/2023-176 ze dne 21.9.2023 bylo řízení co do částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení zastaveno. 3. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaný se nedostavil. Soud nemohl přihlédnout k emailovým podáním žalovaného bez elektronického podpisu, když podání nebyla doplněna ve lhůtě tří dnů písemným podáním shodného znění. 4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. 5. Z listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 12. 3. 2019 bez jakéhokoli podpisu, informací o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek, přehledu plateb soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr až do úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč, kdy tento limit může být čerpán opakovaně za úrok 10, 4 % měsíčně a má být splácen v minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše je stanovena v této listině. Dále žalobkyně předložila soubor identifikačních údajů žalovaného. Dle přehledu plateb a potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že v období od 12. 3. 2019 do 16. 12. 2021 žalovaný postupně čerpal celkem 452 752 Kč, když dle přehledu plateb jsou evidovány celkem platby ve výši 454 352 Kč a nebylo předloženo potvrzení o provedené platbě ve výši 1 600 Kč ze dne 12. 4. 2019. Dopisem ze dne 17. 6. 2022 původní věřitel oznámil žalovanému, že pohledávka ve výši 98 936,89 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. CLS-CZ [číslo] byla postoupena žalobkyni. Dopisem ze stejného dne byl žalovaný upomenut zástupcem žalobkyně o zaplacení s upozorněním na možnost podání žaloby. Dle informace o sledování zásilky byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě téhož dne. 6. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když původní věřitel opakovaně poskytoval žalovanému finanční prostředky a žalovaný částečně finanční prostředky splácel, a to i po podání žaloby. Na smluvní vztah dopadá zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Již způsob prověřování úvěruschopnosti popsaný v žalobě je nedostatečný, když poskytoval úvěru nemůže svou povinnost přenášet na spotřebitele, ale musí zjišťovat faktické poměry žadatele úvěr, tj. jeho příjmy a výdaje a tyto údaje ověřit (např. výplatním lístkem, výpisem z bankovního účtu apod.). Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno poskytnutí částky 452 752 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem 504 399 Kč, nedošlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení. Tento závěr by byl stejný, i v případě prokázání čerpání částky 454 352 Kč. Soud proto žalobu zamítl. 7. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby částečné plnění žalovaného založilo vyvratitelnou domněnku uznání dluhu, pak v procesní rovině vznik vyvratitelné domněnky nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř. Dle tohoto ustanovení skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení, jak uvedeno shora, bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni ničeho nedluží. 8. Žalobkyně byla v řízení zcela neúspěšná, žalovanému pak žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.