11 C 153/2023-61 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 21. 9. 2015 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 5 000 Kč bankovním převodem na účet uvedený v žádosti o poskytnutí zápůjčky, která měla být splacena nejpozději do 14. 10. 2015. Zápůjčka byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách, respektive formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami. V žádosti uvedl též informace o rodném čísle a čísle svého dokladu totožnosti a svém bankovním účtu. Poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně po žalovaném nepožaduje. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 ničeho nezaplatil. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. 3. Z formuláře„ Prohlášení [číslo]“ podepsaného též žalovaným, souboru identifikačních údajů žalovaného, standardních podmínek úvěrové smlouvy, kopie občanského průkazu žalovaného, faktury [číslo] lze učinit závěr, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku 6 200 Kč do 12. 10. 2015. Standardní podmínky úvěrové smlouvy upravují podrobně práva a povinnosti původního věřitele při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru. Dle potvrzení o provedené platbě a sdělení [právnická osoba], které soud vyžádal, na výše uvedený účet žalovaného byla dne 21. 9. 2015 zaslána částka 5 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2018 včetně poštovního podacího archu lze učinit závěr, že pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem podaným dle podacího archu k poštovní přepravě dne 26. 1. 2018. Dopisem ze dne 2. 4. 2020 byl žalovaný vyzván zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy, zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána dne 9. 4. 2020 k poštovní přepravě. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Na úvěrovou smlouvu dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2993 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí sedmidenní lhůty k plnění dle výzvy ze dne 2. 4. 2020, podané dne 9. 4. 2020 k poštovní přepravě, tj. od 22. 4. 2020 do zaplacení, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalovanému. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 82 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 18 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství k datu vyhlášení rozsudku ve výši 8 197 Kč. Žalobkyně měla úspěch pro částku včetně příslušenství k datu vyhlášení rozsudku ve výši 6 709 Kč. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 721 Kč, tj. 64 % (82 – 18 %) z celkových nákladů řízení ve výši 1 126 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), dva režijní paušály po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů neplnil. 6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.