11 C 180/2022-35 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala vydání rozsudku vůči žalovanému, dle kterého by bylo zvýšeno výživné, které je žalovaný jako její otec povinen platit žalobkyni, na částku 5 000 Kč počínaje od 1. 11. 2022. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že podle rozsudku [název soudu] ze dne 8. 1. 2008 je žalovaný povinen platit žalobkyni výživné ve výši 500 Kč. Žalobkyně studuje ve třetím ročníku Obchodní akademie a Střední odborné školy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Od doby posledního výživného se její potřeby zvýšily, vynakládá finanční prostředky na jízdné do školy, za učebnice a další školní náklady, vyšší náklady má na ošacení a hygienické potřeby. Žalovaný jí platí výživné ve výši 500 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a k jednání se nedostavil, ani se neomluvil. 3. K poměrům žalobkyně provedl soud dokazování její účastnickou výpovědí, spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], potvrzením ze dne 1. 9. 2022. Z těchto důkazů soud vzal za prokázané, že výživné pro žalobkyní bylo soudem určeno rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 1. 2008 v době její nezletilosti, kdy byla žalovanému jako otci žalobkyně uložena povinnost platit výživné ve výši 500 Kč měsíčně počínaje od 1. 7. 2006. V té době o žalobkyni po rozchodu rodičů výlučně pečovala její matka, rodiče měli vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, matka nezletilé byla v té době bez zaměstnání, žalobkyně byla zdravá a měla běžné potřeby odpovídající jejímu věku. Žalovaný na vlastní žádost ukončil evidenci uchazečů o zaměstnání. Protože jeho poměry nebyly osvědčeny, neboť nebylo zjištěno, kde bydlí, zda pracuje a jaké jsou jeho osobní a rodinné poměry, soud při stanovení výživného vycházel z částek životního minima. Z účastnické výpovědi žalobkyně, z potvrzení ze dne 1. 9. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je studentkou výše uvedené střední školy, je žákyní třetího ročníku oboru [anonymizována dvě slova]. Žije s matkou, přítelem matky a bratrem [jméno] [příjmení], narozeným [datum] v okálu na adrese [obec a číslo]. Jsou zde v nájmu. Žalobkyně s rodinou žije v horním patře, v přízemí bydlí prarodiče. Náklady spojené s bydlením činí cca 10 000 Kč měsíčně. Náklady spojené s dojížděním činí 440 Kč měsíčně, za učebnice hradila 700 Kč, dále platí splátku 300 Kč na maturitní ples, další náklady za dva zahraniční výlety organizované školou činí 14 000 Kč, zatím má zaplacenou část dražšího výletu ve výši 3 000 Kč, zbývající náklady musí zaplatit do 10. 2. 2023. Přes léto byla na brigádě u úklidové služby, celý výdělek předala mamince. Od žalovaného nedostala žádný dárek ani jiné plnění. Se žalovaným se nestýká, vůbec ho nezná, neví, jakého dosáhl vzdělání. Výživné ve výši 500 Kč platí řádně. 4. Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobkyně, výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem matky žalobkyně [jméno] [příjmení] u společnosti [právnická osoba] za období od listopadu 2022 činil 17 272 Kč. Jsou jí prováděny srážky ze mzdy, když jí bylo povoleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 5. K poměrům žalovaného soud provedl dokazování spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zprávami úřadu práce, spisem [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zprávami úřadu práce. Z těchto důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný byl trestním příkazem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 11. 7. 2019 shledán vinným tím, že v době od 1. 5. 2018 do 11. 6. 2019 v [obec], okres [okres], ani jinde neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat a zaopatřovat tehdy nezletilou žalobkyni, ač věděl, že je k tomu ze zákona povinen a bylo v jeho možnostech a schopnostech přispívat na její výživu částkou 500 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem, jak mu bylo stanoveno rozsudkem [název soudu] ze dne 8. 1. 2008 č. j. [číslo jednací] s právní mocí dne 2. 2. 2008, k rukám matky [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa žalobkyně], a na výživném takto za výše uvedené období dluží celkem částku ve výši 2 300 Kč, neboť dne 30. 4. 2019 na výživném uhradil částku 3 000 Kč a dne 29. 5. 2019 částku 1 200 Kč, úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, čímž spáchal přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku Trestní příkaz nabyl právní moci dne 11. 10. 2019. Z protokolu o výslechu žalovaného jako obviněného ze dne 11. 6. 2019 a úředního záznamu ze dne 18. 10. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že již 13 let žije ve Velké Británii, byl veden na úřadu práce a celá rodina pobírala sociální dávky v přepočtu na celou rodinu jednou za 14 dní ve výši 4 480 Kč, dále mu byl placen nájem, má další tři vyživovací povinnosti, a to k [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], [celé jméno žalovaného], narozenému [datum] a [jméno] [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum]. V průběhu 13 let byl v některém období v Anglii zaměstnán. Čekal na status usedlíka. I s přítelkyní byl hlášen na pracovním úřadě, práci neměl. Se žalobkyní se nestýkal. Dle aktuálních zpráv Úřadu práce, [obec] žalovaný není a nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, dávky státní sociální podpory ani hmotné nouze mu nejsou od 1. 11. 2022 vypláceny. 6. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012, občanský zákoník účinného od 1.1.2014 výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně není schopna se sama živit, když se připravuje na výkon budoucího povolání v denním studiu na střední škole. Soud dále zjišťoval, zda došlo ke změně okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, které se výraznějším způsobem projevily v poměrech účastníků. Soud má za to, že k výrazné změně došlo na straně žalobkyně, která navštěvuje střední školu, s čímž jsou spojené náklady se školní docházkou, když naposledy bylo rozhodováno v době jejího předškolního věku. Potřeby žalobkyně se zvýšily i s jejím věkem, když žalobkyně nabyla zletilosti. Její výdaje kromě běžných nákladů jsou dány především náklady spojenými se zvyšováním kvalifikace, a to zejména s dojížděním do školy a dalšími školními náklady. Ke změně poměrů došlo na straně matky žalobkyně i na straně žalovaného. Matce žalobkyně se zvýšil příjem, když má pracovní poměr. Má novou vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Žalovaný má nově vyživovací povinnost k dalším třem nezletilým dětem. Soud vycházel u žalovaného z minimální měsíční mzdy v roce 2022, která činila 16 200 Kč hrubého, čistého 14 308 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný byl práce neschopný nebo mu jiné okolnosti bránily v dosažení této minimální mzdy. Soud dále přihlédl k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaný nad rámec výživného na žalobkyni přispíval. S ohledem na výše uvedené soud považuje za přiměřené výživné celkem ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ke zletilé žalobkyni má stále vyživovací povinnost též její matka. Ve zbývající výši soud návrh zamítl. 8. Žalovanému za období od 1. 11. 2022 do doby rozhodnutí soudu vznikl dluh na výživném ve výši 4 500 Kč, když dosud dobrovolně platil žalobkyni částku naposledy stanoveného výživného ve výši 500 Kč měsíčně (za 3 měsíce po 500 Kč měsíčně). Vzhledem k výši dlužného výživného soud uložil žalovanému povinnost splácet dlužné výživné v měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K dodržení platební kázně byla stanovena ztráta výhody splátek. 9. Žalobkyně měla v řízení cca stejný úspěch jako neúspěch, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně pak náhradu nákladů řízení nežádala a žalovanému žádné nevznikly.