7 C 40/2023-42 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku vůči žalovanému, dle kterého by bylo zvýšeno výživné, které je žalovaný jako jeho otec povinen platit žalobci, na částku 6 000 Kč počínaje od 1. 9. 2020. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že podle rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] je žalovaný povinen platit žalobci výživné ve výši 2 000 Kč. Žalobce od září 2020 začal studovat první ročník Střední průmyslové školy stavební v [obec], studium ve 2. ročníku ukončil a od [datum] přestoupil do prvého ročníku na Gymnázium a Střední odbornou školu v [obec] obor elektrotechnika se zaměřením na mechatroniku. Do školy dojíždí, náklady na dojíždění činí kolem 500 Kč měsíčně, mezi jeho záliby patří běh, jízda na elektrokoloběžce. 2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Ve svém vyjádření uvedl, že má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilé [jméno] [příjmení] narozené [datum] a k nezletilému [celé jméno žalovaného] narozenému [datum], příjem žalovaného činí asi 30 000 Kč čistého měsíčně. Kromě výživného přispíval matce žalobce do jeho 18 let na školní pomůcky, na brýle, vždy poskytl částku, o kterou byl matkou požádán, žalobci dále přispíval částkou 1 000 až 2 000 Kč k narozeninám, svátku či Vánocům. Žalovaný by byl schopen platit zvýšené výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně od 18. 9. 2022, tedy po dosažení zletilosti žalobce, nikoli zpětně, jak je navrhováno žalobcem. 3. Při jednání soudu dne [datum] učinili účastníci nesporným, že žalovaným bylo výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně hrazeno řádně do měsíce dubna 2023 včetně a od 1. 5. 2023 do září 2023 včetně žalovaný zasílal měsíčně na výživu žalobce částku 4 500 Kč měsíčně. Dále mezi účastníky byla shoda a učinili nesporným, že za dobu od 1. 9. 2020 nad rámec stanoveného výživného zaslal žalovaný na výživu žalobce částku ve výši 10 000 Kč. Žalobce dále při jednání soudu uvedl, že jeho zdravotní problémy souvisí s alergií a astma, léky jsou hrazené zdravotní pojišťovnou, na jeho potřeby přispěl žalovaný nad rámec výživného, pokud byl žalovaný matkou žalobce požádán, přispěl nad rámec vyživovací povinnosti. V době jeho nezletilosti si žalobce nepřál, aby jeho matka podala návrh na zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci, aby nestrádaly další děti žalovaného, které v té době byly malé, aby měl žalovaný možnost zajistit jejich potřeby. Dále uvedl, že na střední průmyslové škole neprospěl ze dvou předmětů, měl vysokou absenci způsobenou jeho zdravotním stavem s ohledem na prodělaný covid. Potvrdil, že žalovanému přibyly 2 vyživovací povinnosti k [jméno] [příjmení], narozené [datum] a [celé jméno ], narozenému [datum]. 4. K poměrům žalobce provedl soud dokazování, spisem Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka], zprávou o studiu. Z těchto důkazů soud vzal za prokázané, že výživné pro žalobce bylo soudem určeno rozsudkem Okresního soudu v Lounech č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v době jeho nezletilosti, kdy byla schválena dohoda rodičů žalobce pro dobu po jejich rozvodu, dle které byl tehdy nezletilý žalobce pro dobu po rozvodu rodičů svěřen do výchovy matky, žalovaný jako otec žalobce se zavázal platit výživné ve výš 2 000 Kč měsíčně, tehdy měli oba rodiče jednu vyživovací povinnost k žalobci, příjem otce (žalovaného) činil 18 528 Kč měsíčně čistého, matka pobírala rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč, k dispozici měla příjem z podnikatelské činnosti okolo částky 5 000 Kč až 6 000 Kč měsíčně. Manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 6. 2008 č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 19. 8. 2008. Žalobce od [datum] do [datum] studoval na Střední průmyslové škole stavební a Obchodní akademii v [obec], obor ekonomika a podnikání, pro neprospěch ve 2 ročníku přestoupil na jinou školu, absence byla vždy omluvena, odhadované náklady související se školou činily 18 000 Kč. Žalobce v současné době je studentem Gymnázia a Střední odborné školy v [obec] v prvním pololetí školního roku 2022 2023 prospěl s průměrem 2,35 ve 2. pololetí s průměrem 2,11, absence byla vždy omluvena, jedná se o státní školu bez placení školného, žalobce možnost ubytování a stravování nevyužívá. 5. Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce a zaměstnavatele žalovaného soud zjistil, že za období od měsíce září 2020 do měsíce května 2023 průměrný měsíční čistý příjem žalovaného činil 25 999 Kč a matky žalobce za období od měsíce září 2020 do měsíce červena 2023 činil 24 450 Kč. 6. Z výslechu [jméno] [příjmení], matky žalobce jako svědkyně, soud zjistil, že se synem (žalobcem) žije sama, o zvýšení výživného v době jeho nezletilosti nežádala, respektovala přání syna, který bral ohledy na tehdy narozenou dceru žalovaného a později na narození syna. Potvrdila, že žalovaný posílá od května 2023 na její účet pro žalobce výživné ve výši 4 500 Kč, potřeby žalobce souvisí s jeho studiem na střední škole, má běžné potřeby odpovídající jeho věku, Žalobci hradí úrazové pojištění ve výši 416 Kč a 626 Kč měsíčně, jedná se o pojištění, spoří stavební spoření 500 Kč. 7. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012, občanský zákoník výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ustanovení § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Dle ustanovení § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce není schopen se sám živit, když se připravuje na výkon budoucího povolání v denním studiu na střední škole. Soud dále zjišťoval, zda došlo ke změně okolností, za nichž bylo dosud výživné určeno, které se výraznějším způsobem projevily v poměrech účastníků. Soud má za to, že k výrazné změně došlo na straně žalobce, který je studentem střední školy, s čímž jsou spojené náklady se školní docházkou, když naposledy bylo rozhodováno v době jeho útlého věku (čtyř let). Potřeby žalobce se zvýšily i s jeho věkem, když žalobce nabyl zletilosti. Jeho výdaje kromě běžných nákladů jsou dány především školními náklady, když ke studiu na střední školu nastoupil od září 2020 Zdravotní problémy v době covidu se promítly do jeho školní docházky, která byla vždy omluvena, což negativně ovlivnilo jeho prospěch, z tohoto důvodu přestoupil na jinou školu. Ke změně poměrů došlo na straně matky žalobce i na straně žalovaného. Matce žalobce se zvýšil příjem, nemá další vyživovací povinnost. Žalovaný má nově vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým dětem. Soud vycházel u žalovaného, že za období od měsíce září 2020 do měsíce května 2023 jeho průměrný měsíční čistý příjem činil 25 999 Kč. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaný od září 2020 nad rámec výživného na žalobce přispěl částkou ve výši 10 000 Kč a od měsíce května 2023 zasílá výživné ve výši 4 500 Kč, což nebylo mezi účastníky sporné. 9. S ohledem na výše uvedené soud považuje za přiměřené výživné ve výši 4 100 Kč měsíčně od 1. 9. 2020, tj. od doby zahájení přípravy na budoucí povolání, když žaloba byla podaná dne [datum]. Ke zletilému žalobci má stále vyživovací povinnost též jeho matka. Ve zbývající výši, kdy žalobce požaduje po žalované zvýšení výživného o další částku 1 900 Kč měsíčně od 1. 9. 2020, soud návrh zamítl. 10. Žalovaný za období od 1. 9. 2020 do 30. 9 2023 při stanovení nové výše výživného ve výši 4 100 Kč měsíčně měl za toto období zaplatit celkem částku 151 700 Kč (37 měsíců x 4 100 Kč). Žalovaný zaplatil žalobci částku podle naposledy stanoveného výživného ve výši 2 000 Kč měsíčně od září 2020 do dubna 2023 (za 32 měsíce po 2 000 Kč měsíčně) celkem 64 000 Kč a za období od května 2023 do září 2023 platil žalobci výživné měsíčně ve výši 4 500 Kč, tj. za 5 měsíců 22 500 Kč, v uvedené období tak zaplatil celkem 86 500Kč. Soud přihlédl rovněž k částce ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil žalobci nad rámec stanoveného výživného, což bylo mezi účastníky nesporné. Žalovaný za období od září 2020 do září 2023, tedy do konce měsíce září 2023 předcházející měsíci, ve kterém byl vyhlášen rozsudek soudu, zaplatil celkem 96 500 Kč. Žalovanému za období od 1. 9. 2020 do 30.9. 2023 pak vznikl nedoplatek na výživném ve výši 55 200 Kč (151 700 Kč – 96 500 Kč). Vzhledem k výši nedoplatku na výživném soud uložil žalovanému povinnost splácet nedoplatek v měsíčních splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K dodržení platební kázně byla stanovena ztráta výhody splátek. 11. Účastníci náhradu nákladů řízení nežádali, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.