9 C 177/2016-53 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 020 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že na základě objednávek žalovaného mu žalobkyně pronajala lešení včetně dovozu, montáže, demontáže a odvozu, na což následně žalovanému vystavila faktury [číslo] na částku 37 240 se splatností do 14. 12. 2015 a fakturu [číslo] na částku 10 780 Kč se splatností do 14. 1. 2016. Žalovaný poté tyto své závazky neuhradil ani zčásti a žalobkyně se tak se svými nároky obrátila k soudu. 2. K věci samé se žalovaný vyjádřil pouze v rámci podaného odporu proti platebními rozkazu tak, že nároky žalobkyně byly přihlášeny do jeho insolvenčního řízení, v rámci kterého mu bylo povoleno oddlužení. Řízení bylo po ověření výše uvedených skutečností přerušeno po dobu, po kterou budou trvat účinky úpadku usnesením č.j. 9 C 117/2016-20 ze dne 1. 12. 2017. Následně bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-B-54 ze dne 13. 9. 2022 bylo konstatováno, že žalovaný splnil podmínky oddlužení a současně žalovaného osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Tato skutečnost byla oznámena žalobkyni, která sdělila, že trvá na pokračování v řízení. 3. Z provedených důkazů, a sice faktury [číslo] má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smluvního vztahu, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému pronajmout, dodat, smontovat, demontovat a odvézt lešení dle požadavku žalovaného a žalovaný byl poté povinen uhradit sjednanou cenu. Dále pak z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-A-32 ze dne 14. 3. 2017 má za prokázáno, že byl zjištěn úpadek žalovaného. Na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-B-7 ze dne 23. 5. 2017 má soud za prokázáno, že žalovanému bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na základě výpisu z přihlášek má soud za prokázáno, že žalobkyně, jakožto nezajištěný věřitel, se přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného se svojí pohledávkou, která je předmětem tohoto řízení, a sice ve výši 53 008,66 Kč představující 48 020 Kč jistinu a 4 988,66 Kč kapitalizované příslušenství. Žalobkyně poté v rámci insolvenčního řízení byla evidována jako věřitel [číslo] číslo její přihlášky doručené dne [datum] bylo evidováno pod [číslo]. Tato výše uvedená přihláška byla dále evidována jako dílčí pohledávka č. 1. Žalobkyně rovněž provedla přihlášku dílčí pohledávky č. 2 ve výši 12 746,5 Kč, jakožto náklady nalézacího soudního řízení, která však byla popřena ze strany insolvenčního správce, neboť tato pohledávka dosud nevznikla. Žalovaný v rámci insolvenčního řízení přihlášenou dílčí pohledávku 1 v celkové výši 53 008,66 uznal. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 46 INS 2395/2016-B-54 ze dne 13. 9. 2022 má soud za prokázáno, že Krajský soud v Ústí nad Labem vzal na vědomí splnění oddlužení žalovaného a současně jej osvobodil, mimo jiné, od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 4. Z provedených důkazů tedy jednoznačně vyplývá, že žalobkyně svou pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, přihlásila do insolvenčního řízení žalovaného a jeho manželky, přičemž v rámci tohoto oddlužení z vymáhané částky obdržela celkem 29,08151 % z přihlášené částky 53 008,66 Kč, tj. obdržela částku 15 804,58 Kč, což vyplývá i ze způsobu vypořádání pohledávky v insolvenčním řízení. Z důkazů rovněž vyplývá, že žalovaný po celou dobu insolvenčního řízení řádně plnil své povinnosti v rámci splátkového kalendáře a byl tedy Krajským soudem v Ústí nad Labem pravomocně osvobozen od placení této pohledávky, která byla do insolvenčního řízení zahrnuta, avšak nebyla uspokojena v plném rozsahu. 5. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. vyplývá, že jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. 6. Z provedeného dokazování a citovaného zákonného ustanovení pak jednoznačně vyplývá, že žalobkyně pozbyla nárok na uspokojení své pohledávky nad rámec toho, co již z insolvenčního řízení obdržela a soudu tedy nezbylo, než žalobu ohledně zbytku vymáhané pohledávky nad rámec toho, co již v insolvenčním řízení obdržela, zamítnout, neboť tato pohledávka již zanikla. 7. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně sice byla v řízení ve větší části neúspěšná, a to přesto, že byla soudem výslovně upozorněna na následky pokračování v řízení, nicméně žalovaný, který byl jednání osobně přítomen, náhradu žádných nákladů nepožadoval.