1 C 337/2023-76 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 26 280 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce č. , číslo, dne , datum, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 10 080 Kč jako poplatek a poskytnutí a spravování zápůjčky. Celkovou částku ve výši 20 080 Kč byla žalovaná zavázána zaplatit v 78 týdenních splátkách po 258 Kč počínaje dnem, kdy uplyne týden od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Poslední týdenní splátka činila 214 Kč. Žalovaná následně zaplatila částku 1 000 Kč, která byla započtena ve výši 825,13 Kč na jistinu a ve výši 174,87 Kč na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru. K úhradě tak zůstala částka 9 174,87 Kč na jistině a částka 9 905,13 Kč na poplatku za poskytnutí a správu úvěru. Protože však nebylo řádně spláceno, žalované vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky s nimiž je v prodlení. Smluvní pokuta je uplatněna ve výši 5 000 Kč. (ust. § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Požadován je dále úrok z prodlení za dobu do 1. 2. 2022 kapitalizovaný částkou 643,94 Kč a sankční poplatky 2 200 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku od původního věřitele postupní smlouvou ze dne , datum, , která se stala účinnou datem zaplacení úplaty , datum, a téhož dne bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky písemnou formou. Protože k zaplacení nedošlo, požaduje žalobkyně smluvní úrok ve výši 11,75 % z jistiny 9 174, 87 Kč od 18. 3. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z této částky od 18. 3. 2022 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici. Současně z veřejně dostupného rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení a její poměry ověřil v příslušných registrech. Údaje sdělené žalovanou byly ověřeny zástupcem původního věřitele , jméno, .2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalobkyně dostavila. Žalovaná se k jednání nedostavila a svoji neúčast nijak neomluvila. Při jednání byla žalobkyně poučena o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle ust. § 118a odst. 2, odst. 3 o.s.ř., s tím, že jinak hrozí žalobkyni věcný neúspěch v řízení. Následně bylo jednání odročeno na den , datum, a k tomuto jednání se nedostavil žádný z účastníků.3. Ze smlouvy o zápůjčce č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto, Anonymizováno, částku a poplatek ve výši 10 080 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 4 817 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 56 % ročně), odměnu za administrativní činnost, garanci celkové ceny a péči o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka ve výši 5 263 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku v 78 týdenních splátkách po 258 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Dle bilance úvěrové smlouvy byla částka 10 000 Kč žalované poskytnuta 7. 11. 2019 a žalovaná uhradila 18. 11. 2019 částku, Anonymizováno, 1 000 Kč. Z karty zákazníka ze dne , datum, podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry , Anonymizováno, z jejího prohlášení o výši příjmů a výdajů, kdy žalovaná uvedla příjmy ve výši 19 600 Kč a výdaje ve výši 3 500 Kč. Dále z karty vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy žalované z výpisů z bankovního účtu za měsíce srpen a září 2019. K důkazu předložila žalobkyně výpisy z účtu vedeného na , jméno FO, , z něhož bylo zjištěno, že na tento účet bylo připsáno v měsíci srpnu , částka, a výdaje činily , částka, . Z výpisu za měsíc září 2019 bylo zjištěno, že na tento účet bylo připsáno , částka, a výdaje činily , částka, . Konečný zůstatek činil -, částka, . V měsíci říjnu 2019 činil konečný zůstatek -, částka, . Mezi částkami připisovanými na účet je uveden rodičovský příspěvek ve výši , částka, . Ze seznamu exekucí bylo zjištěno že ke dni , datum, byly na žalovanou vedeny 4 exekuce. Z oznámení o přiznání státní sociální podpory ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek v částce , částka, na dítě , jméno, , nar. , datum, , porodné , částka, a přídavek , částka, měsíčně. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil, že úvěruschopnost žalované byla ověřována z těch dokladů, které jsou označeny v kartě zákazníka a poté byla žádost předložena původnímu věřiteli, který ji ještě téhož dne schválil. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni a původní věřitel oznámil postoupení žalovaných pohledávek žalované. Oznámení o postoupení původního věřitele je datováno dnem , datum, . Dle potvrzení o odeslání bylo oznámení o postoupení, které je současně výzvou k zaplacení zasláno na adresu žalované dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 17. 3. 2022. Dopisem ze dne 25. 7. 2023 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Předžalobní upomínka byla odeslána na adresu žalované dle podacího dokladu dne 26. 7. 2023.4. Soud má za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu však toto prověření nebylo provedeno důsledně a s odbornou péčí, neboť původní věřitel se soustředil na prověření části příjmů žalované (rodičovský příspěvek) a nikterak neprověřil ostatní jí uváděné příjmy a rovněž se nezabýval prověřením jejích skutečných výdajů, když vycházel v tomto směru jen z toho, co žalovaná uvedla. Původní věřitel prověřoval příjmy žalované, když měl k dispozici rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku, byť není uvedeno v kartě zákazníka, avšak neprověřil nijak výdaje žalované např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu, dokladem SIPO. Žádné doklady pak právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici ani ve vztahu k ostatním příjmům, které žalovaná deklarovala ve svém prohlášení ze dne , datum, . Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. , číslo, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto jsou spotřebitelské smlouvy, které odporují § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vyk