11 C 12/2024-60 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částku 1 939 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne 8. 7. 2022 poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 7. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 7 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 2 800 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. od 11. 1. 2023 do 15. 10. 2023 ve výši 1 939 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení jednání.3. Žalobkyně předložila žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 8.7.2022, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, rodný list žalovaného, výplatní pásku žalovaného za leden 2022, výpisy z výše uvedeného účtu žalovaného. Žádost o úvěr i smlouva o úvěru jsou formulářem, který neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného. Z textu žádosti vyplývá, že žalovaný je svobodný, zaměstnaný s příjmem 38 000 Kč měsíčně, výdaje činí 14 200 Kč. Z textu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, který bude úročen úrokem ve výši 40 % měsíčně. Dle výplatní pásky žalovaný dosáhl v lednu 2022 čisté mzdy ve výši 40 214 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného byl za období od 1. 2. 2022 do 30. 4. 2022 v záporném zůstatku -2 326,55 Kč. Dne 3. 2. 2022 čerpal půjčku ve výši 4 000 Kč a dne 14. 2. 2022 ve výši 28 500 Kč od , právnická osoba, , dne 9. 3. 2022 čerpal půjčku ve výši 33 000 Kč od společnosti , právnická osoba, , dne 10. 3. 2022 zápůjčku ve výši 36 000 Kč od , právnická osoba, ., dne 20. 4. 2022 úvěr ve výši 6 000 Kč od , právnická osoba, . Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2022 do 9. 6. 2022 činil zůstatek 28 262 Kč. Dne 12. 5. 2022 čerpal půjčku ve výši 5 000 Kč od žalobkyně, dne 16. 5. 2022 a dne 6. 6. 2022 půjčku po 2 000 Kč od , právnická osoba, U řady příchozích plateb není jasný jejich účel. Dle potvrzení o provedení transakce dne 9. 6. 2022 žalobkyně přijala od žalovaného 1 Kč se zprávou pro příjemce převod prostředků. Dle sdělení , právnická osoba, ., které soud vyžádal, byla na shora uvedený účet žalovaného připsána dne 11. 7. 2022 částka ve výši 7 000 Kč. Dopisem ze dne 7. 1. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek došlo dne 7. 1. 2023 k zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 15. 10. 2023, podaným dle podacího lístku téhož dne k přepravě, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení částky 24 769,51 Kč z titulu uzavřené smlouvy do tří dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě dne 15. 10. 2023.4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, tj. že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o úvěru. Převod jedné koruny z účtu žalovaného na účet žalobkyně byl prokázán cca měsíc před tvrzeným uzavřením smlouvy. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 7 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 10. 2023. Žalovanému byla výzva k plnění zaslaná dne 15. 10. 2023, doručena v souladu s fikcí dle občanského zákoníku dne 18. 10. 2023 a žalovaný měl plnit do tří dnů, tedy do 23. 10. 2023. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. I v případě prokázání uzavření smlouvy o úvěru je zřejmé, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, který hospodařil za pomoci úvěrů a zápůjček, a to i do záporného zůstatku. Úvěrová smlouva by v takovém případě byla neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně by měla v takovém případě též jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě čerpané částky ve výši 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně byl nepatrný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Ke dni vyhlášení rozsudku činilo požadované příslušenství 1 840 Kč a žalobkyni bylo přiznáno příslušenství ve výši 491 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když žalovaný měl dostatek času žalovanou pohledávku uhradit.