14 C 12/2025-37 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud zrušil vyživovací povinnost, která mu byla stanovena Okresním soudem v Lounech rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, Svůj návrh odůvodnil tím, že od posledního rozhodování soudu se změnily poměry na straně žalovaného i žalobce, když žalovaný je žákem , Anonymizováno, byl mu diagnostikován třetí stupeň zdravotního postižení a žalovaný do školy řádně nechodí. Současně specifikoval i výši svých příjmů s tím, že má další vyživovací povinnost k nezletilému , jméno FO, , nar. , datum, . Dále uvedl, že má stanovenou vyživovací povinnost k nezletilé , jméno FO, , nar. , datum, , , jméno FO, , nar. , datum, a , jméno FO, , nar. , datum, .2. Okresním soudem v Lounech bylo zjištěno, že žalovaný současně podal návrh na zvýšení výživného proti žalobci, avšak usnesením Okresního soudu v Lounech č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, byl tento návrh postoupen Okresnímu sodu v , Anonymizováno, jako soudu místně příslušnému. Soud tak zdůrazňuje, že v této věci bylo rozhodováno výhradně o návrhu na zrušení vyživovací povinnosti, nikoliv o výši výživného.3. Žalovaný prostřednictvím své obecné zmocněnkyně – , Anonymizováno, navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když zdůraznil, že je uznán invalidním ve třetím stupni, není schopen sám se živit, hospodařit s penězi ani samostatně fungovat v běžném životě. I přes svou plnoletost je odkázána na celodenní péči a dohled. Jeho mentální postižení bylo diagnostikováno při nástupu do školy a od té doby je pod stálým dohledem odborníků a jeho stav je neměnný.4. Okresní soud v Lounech ve věci provedl dokazování listinnými důkazů. Z rozsudku Okresního soudu v Lounech č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, má soud za prokázané, že soud schválil dohodu rodičů, na základě, které se otec zavázal přispívat na výživu tehdy nezletilého žalovaného částkou ve výši 2 000 Kč a současně bylo rozhodnuto i o splátkách nedoplatku na výživném. Soud dále provedl ve věci důkaz spisem zdejšího soudu , Anonymizováno, , ze kterého má za prokázané, že dne , datum, byl podán návrh na omezení svéprávnosti žalovaného, když řízení bylo usnesením ze dne , datum, zastaveno, když navrhovatelka – , Anonymizováno, žalovaného vzala svůj návrh zpět.5. Soud dále provedl dokazování listinami předloženými žalovaným, když z lékařského posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, má soud za prokázané, že tato lékařka potvrdila, že žalovaný není schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu za sebe samostatně jednat při správním řízení o dávce PnP/DOZP, není schopen chápat obsah správního řízení, hospodařit s finančními prostředky a převzít je. Z posudku o invaliditě ze dne , datum, , tedy z posudku aktuálního má soud za prokázané, že posuzující lékařka , tituly před jménem, , jméno FO, dospěla k závěru, že v případě žalovaného jde o invaliditu III. stupně dle § 42 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., když žalovaný z důvodu omezení tělesných, smyslových i duševních schopností není schopen soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění.6. Z psychologického vyšetření , tituly před jménem, , právnická osoba, klinické psycholožky, sídlem , adresa, ze dne , datum, , tedy taktéž zcela aktuálního má soud zcela za prokázané, že v mnoha subtestech se žalovaný pohybuje pod mentálním věkem , Anonymizováno, let a jeho maximální výkon odpovídá , Anonymizováno, rokům věku. Jeho schopnosti odpovídají intelektu v pásmu středně těžké mentální retardace. Doporučila rozvíjení pacienta, tedy žalovaného v domácím prostředí. Dále soud provedl důkaz posudkem o invaliditě posuzujícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , který dospěl opět k závěru středně těžké mentální retardace s tím, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalovaného o 70 %.7. Z potvrzení prokazující dobu poskytování péče má soud za prokázané, že paní , Jméno zmočněnkyně, , nar. , datum, , , Anonymizováno, žalovaného o něho pečuje trvale a rozhodnutím Úřadu práce, kontaktní pracoviště , adresa, ze dne , datum, byla ustanovena opatrovníkem žalovaného. V neposlední řadě soud provedl důkaz rozhodnutím ČSSZ ze dne , datum, , ze kterého má za prokázané, že od , datum, náleží žalovanému invalidní důchod v částce 16 317 Kč, když se jedná o invaliditu třetího stupně.8. Z potvrzení o studiu ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný studoval od , datum, do , datum, na , Anonymizováno, v denní formě studia.9. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl od , datum, do , datum, žákem výše uvedené školy v denní formě studia a zrušení výživného by tak tedy nepřipadalo v úvahu po tuto dobu, když otec – žalobce navrhoval zrušení výživného od , datum, . Soud se však zabýval otázkou případného zrušení výživného v širších aspektech.10. Podle ustanovení § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle ustanovení 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.11. V tomto případě je nezpochybnitelné, že žalovaný v současné době není žákem žádné školy, avšak je nutné zcela zásadně přihlédnout k dalším závažným skutečnostem, které vyplývají z listinných důkazů. Především má soud za prokázané, že žalovaný není schopen samostatně jednat, chápat obsah, např. správního řízení, hospodařit s finančními prostředky a převzít je. Zásadní skutečností pro rozhodnutí soudu je však ta skutečnost, že žalovaný se nachází v pásmu středně těžké mentální retardace a jak vyplývá z listinných důkazů je v podstatě neuplatnitelný na trhu práce. Z důvodu omezení tělesných, smyslových i duševních schopností žalovaný nikdy nebyl schopen soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění a pohybuje se v mentálním věku zhruba , Anonymizováno, let. Za této situace je těžko představitelné, resp. nepředstavitelné, že by žalovaný byl schopen se na trhu práce uplatnit, když naopak je mu věnována soustavná péče , Anonymizováno, , jak vyplývá i z potvrzení prokazující její poskytovanou péči. Žalovaný musí být současně zastoupen opatrovníkem.12. Současně je nutné zdůraznit i tu skutečnost, že za situace, kdy žalovaný není schopen sám se živit tak, jak předpokládá ustanovení § 911 občanského zákoníku, pobírá invalidní důchod ve výši 16 317 Kč měsíčně. Současně je nutné zdůraznit i tu skutečnost, že povinnost rodiče k hrazení výživného je předpokládáno studiem, přípravou zaměstnání či ze zdravotních důvodů. V tomto směru je žalovaný osobou zcela závislou na pomoci jiné fyzické osoby za situace, kdy žalovaný si toto své znevýhodnění nijak nezpůsobil sám. Lze i předpokládat, že žalovaný nikdy nenabude schopnosti samostatně se živit a vyživovací povinnost rodičů lze tak předpokládat po celou dobu jeho života. V tomto směru soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR I.ÚS2306/12 ze dne 13. 3. 2013, ze kterého vyplývá mj., že vyživovací povinnost, na kterou mají děti právo (i zletilé) se vztahuje zásadně na oba rodiče. Přiznání invalidního důchodu tak neznamená automatický zánik vyživovací povinnosti. V tomto směru soud odkazuje dále na nález Ústavního soudu ČR I.ÚS1996/12 ze dne 24. 7. 2013, který odmítl tezi, že přizná í plného invalidního důchodu by mělo znamenat v podstatě totéž, jako by dítě, v tomto případě žalovaný, bylo schopno se samo život. Objektivní nemožnost dítěte živit se samostatně z důvodu těžkého zdravotního postižení nemůže být přičítán k tíži dítěte. Dále soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ČR IV.ÚS3079/23 ze dne 31. 7. 2024, ze kterého jednoznačně vyplývá závěr (ústavní soud zde odkazuje i na své předchozí nálezy), že přiznáním invalidního důchodu automaticky nezaniká vyživovací povinnost rodiče ke zletilému dítěti.13. Na základě všech výše uvedených skutečností byl soud nucen rozhodnout tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, když žalovaný není schopen na základě středně těžké mentální retardace, která je trvalá sám se živit a za této situace tak nezaniká povinnost rodičů k úhradě výživného. Žalovaný je zjevně neuplatnitelný na trhu práce a jak je výše uvedeno, přiznáním invalidního důchodu nezaniká vyživovací povinnost rodičů k němu. Soud opětovně připomíná, že v tomto řízení nerozhodoval o výši výživného, pouze o případném zrušení vyživovací povinnosti, když o výši výživného bude rozhodovat soud místně příslušný, tedy Okresní soud v , Anonymizováno, .14. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, avšak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval a ani neprokazoval.