17 C 349/2024-25 — Okresní soud v Lounech

1. Manželé se společným návrhem doručeným soudu dne , datum, domáhali rozvodu manželství, z něhož se nenarodily žádné děti, a to s tím, že manželství bylo zpočátku funkční a harmonické. Postupem času se však vztahy mezi manžely zhoršily, docházelo k poruchám vzájemné komunikace, což vedlo ke značným neshodám a ztrátě důvěry. Společnou domácnost manželé vedli do 1. 7. 2022. V současnosti každý z manželů žije v novém partnerském vztahu s jinou obou a manželství ke ryze formálním vztahem.2. V daném případě jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou státními příslušníky Běloruska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého hmotného práva bude ve věci postupováno. Otázku pravomoci i rozhodného práva pak soud zkoumal z hlediska mezinárodní smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, která byla publikována jako vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb. (dále jen „smlouva“). Podle čl. 26 odst. 1 smlouvy platí, že rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Podle čl. 27 odst. 1 smlouvy dále platí, že k rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany. Jelikož v době podání návrhu mají oba manželé bydliště v obci , adresa, , tedy na území České republiky, jsou české soudy taktéž nadány pravomocí k rozvodu manželství účastníků. Rozhodným právem je však právo běloruské, jelikož oba manželé jsou běloruskými státními příslušníky. Ve věci proto bude aplikováno hmotné právo Běloruska, a to zejména zákon Běloruské republiky o rodině z 9. července 1999 č. 278-Z.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním stran skutkového stavu, odpovídajícím i skutkovému závěru. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, před matričním oddělením Polockého okresního výkonného výboru, Běloruská republika. Z manželství se nenarodily žádné děti. Dohodou ze dne , datum, se manželé písemně dohodli na úpravě svých majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu po rozvodu, podpisy účastníků byly úředně ověřeny. Společná domácnost byla ukončena k 1. 7. 2022. Nyní každý z manželů žije s jiným partnerem a žádný z nich již nechce manželské společenství obnovit.4. Soud ve věci jednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”) a po právní stránce věc posoudil dle ustanovení čl. 36 a násl. zákona Běloruské republiky o rodině z 9. července 1999 č. 278-Z.5. Podle čl. 36 zákona Běloruské republiky o rodině z 9. července 1999 č. 278-Z platí, že o rozvodu manželství rozhoduje soud na základě žalobního návrhu na rozvod manželství. Při přijetí žalobního návrhu na rozvod manželství poskytne soud manželům tříměsíční lhůtu k usmíření, jakéž i k dosažení dohody o úpravě poměrů společných nezletilých dětí a o vypořádání společného jmění. Po uplynutí tříměsíční lhůty je manželství rozvedeno, pokud stou stanoví, že obnovení manželského soužití a zachování rodiny není možné.6. Podle čl. 37 zákona Běloruské republiky o rodině z 9. července 1999 č. 278-Z platí, že v případě vzájemné dohody manželů, kteří spolu nemají nezletilé děti, může být manželství též rozvedeno, aniž by byla poskytnuta lhůta k usmíření.7. Ze shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení manželského soužití nelze očekávat. Jelikož ve věci byl podán společný návrh na rozvod manželství, z manželství se nenarodily žádné děti a manželé navíc uzavřeli dohodu o vypořádání majetkových poměrů a svého bydlení pro dobu po rozvodu manželství, soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro rozvod manželství podle shora uvedených ustanovení zákona Běloruské republiky. Soud proto manželství účastníků rozvedl, aniž by stanovil lhůtu k usmíření.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 23 z. ř. s., dle kterého ve statusových věcech manželských a partnerských zásadně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.