15 C 132/2020-42 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 9.960 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s tvrzením, že žalovaný uzavřel dne 16. 12. 2005 s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO],„ smlouvu o půjčce“ [číslo] dále jen "smlouva". Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 24.960 Kč (půjčka ve výši 15.000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9.960 Kč). Žalovaný uhradil částku 15.000 Kč. Žalobce se domáhá, poté, co byla pohledávka na něho postoupena, zaplacení částky 9.960 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K tomuto jednání se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se dostavil a vznesl námitku promlčení. Potvrdil, že došlo k uzavření smlouvy a převzal částku 15.000 Kč, avšak„ po 3 týdnech tuto částku vrátil. Navíc už je to dlouho a slyšel o možnosti vznést námitku promlčení“. S právním předchůdcem žalobce spolupracoval jen v jednom případě. Podle § 3036 obč. zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. se podle dosavadních právních předpisů až do doby zakončení, posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv řídící se dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Předmětný občanský zákoník nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zákoníku, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků taktéž závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru. Podle § 497 odst. 1 obch. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 340 odst. 1 obch. zákoníku, je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě. Podle § 391 odst. 1 obch. zákoníku, u práv vymahatelných u soudů, začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 397 obch. zákoníku, pak nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky. Vzhledem k námitce vznesené žalovaným, se soud zabýval tím, zda námitka promlčení je důvodná. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne 16. 12. 2005. Bylo sjednáno 52 pravidelných týdenních splátek a dnem 15. 12. 2006 smlouva zanikla. Žalovaný uhradil 15.000 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení tzv. souhrnného poplatku ve výši 9.960 Kč, tedy tvrdí, že od 16. 12. 2006 je žalovaný v prodlení a žalobce mohl uplatnit svůj nárok u soudu. Žaloba byla podána až dnem 28. 1. 2020. Je tedy zřejmé, že promlčecí lhůta skončila ke dni 16. 12. 2010. Žalovaný vznesl námitku promlčení a nárok žalobce je tedy jednoznačně promlčen. Soud tedy žalobu zcela zamítl. Žalovanému nevznikly žádné náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., s tím koresponduje i výrok rozhodnutí II.