21 C 111/2021-46 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Manželka se návrhem došlým soudu dne 27. 4. 2021 domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřela dne 1. 11. 1999 před [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], okres [název] [jméno], kraj [název] [příjmení] ve [země] [anonymizována dvě slova]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželka tvrdila, že manželství je již po řadu let rozvrácené a neplní tak žádnou ze svých funkcí. Společná domácnost manželů zanikla v roce 2016 a manželství tak v současnosti zůstává ryze formálním svazkem. 2. Manžel s rozvodem souhlasil a připojil se k návrhu manželky. S ohledem na tento procesní postoj manžela soud o návrhu nadále jednal, jako by řízení bylo zahájeno společným návrhem obou manželů (§ 384 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ z.ř.s.“). 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť oba manželé jsou příslušníky [země]. Na otázku pravomoci se použije Smlouva mezi [země] [anonymizována dvě slova] a [země] o právní pomoci ve věcech občanských a trestních (Praha, 12. 10. 1982; [číslo] Sb., dále jen„ Smlouva“). Pravomoc českých soudů v dané věci pak je založena za situace, kdy oba manželé, kteří jsou [anonymizováno] státními příslušníky, mají bydliště na území České republiky (čl. 20 odst. 1, 3 Smlouvy). 4. Na základě provedeného dokazování soud ve věci učinil následující skutková zjištění: účastníci uzavřeli manželství dne 1. 11. 1999 [anonymizováno] [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek], okres [název] [jméno], kraj [název] [příjmení] ve [země] [anonymizována dvě slova] (originál a překlad oddacího listu s tlumočnickou doložkou). Z manželství se nenarodily žádné děti. Trvalý a nenávratný rozvrat manželství nastal v roce 2016, kdy zaniklo společné soužití manželů. Rozvrácení manželství bylo zapříčiněno odcizením manželů a jejich odlišnými představami o společném životě. Manželé se již dohodli na rozdělení movitého majetku, nemovitý majetek nemají (shodná tvrzení účastníků, která soud vzal za svá skutková zjištění – § 1 odst. 3 z.ř.s. a § 120 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“). 5. Při posuzování právní stránky věci soud nejprve řešil otázku rozhodného práva, když s přihlédnutím k tomu, že oba manželé jsou vietnamskými státními příslušníky žijícími na území České republiky, uzavřel, že se rozvod manželství účastníků řídí vietnamským právním řádem (čl. 20 odst. 1 Smlouvy). Na tomto základě soud na věc aplikoval zákon č. 52/2014/QH13 o manželství a rodině [příjmení] (dále jen„ zákon o manželství a rodině). Na základě shora učiněných skutkových zjištění pak soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že oba manželé žádají společně o rozvod, a že se oba chtějí skutečně dobrovolně rozvést, jakož i k tomu, že již byla dosažena dohoda o rozdělení majetku, byly splněny veškeré podmínky stanovené pro rozvod manželství účastníků (čl. 55 zákona o manželství a rodině). S ohledem na vše shora uvedené pak soud manželství účastníků rozvedl (výrok ad I.). 6. Úprava náhrady nákladů řízení o rozvod manželství je obsažena v § 23 z.ř.s., dle kterého nemají účastníci ve statusových věcech manželských a partnerských právo na náhradu nákladů dle výsledku řízení, ledaže by to odůvodňovaly okolnosti případu. V dané věci nebyly žádné takové důvody shledány a soud proto žádnému z manželů právo na náhradu vzniklých nákladů řízení nepřiznal (výrok ad II.).